Berenika (26): Snoubencův bratr se vrátil z Ameriky. To, co jsme spolu prožili v baru, musí zůstat tajemstvím

Berenika se těšila na svou vysněnou svatbu. Situaci ji ale nečekaně zkomplikoval jiný muž. Nechala se unést bratrem svého nastávajícího...

Alena Stárková
Alena Stárková 27. 08. 2025 08:00

Už je to skoro rok, co mě Aleš požádal o ruku. Byl to nejšťastnější den mého života. Aleš je moje životní láska, chodíme spolu už devět let a ani jednou jsem nepochybovala o tom, že je pro mě tím pravým. Za dobu našeho vztahu jsem snad nikdy nepomyslela na to, že bych mohla něco mít s jiným mužem.

Na svatbu přiletěl snoubencův bratr

Svatba se měla konat v polovině července a na začátku měsíce na otočku přiletěl z Ameriky do Čech Alešův mladší bratr Roman. „Svatbu svého brášky si přece nemůžu nechat ujít,“ smál se, když ho Aleš na letišti vděčně objímal, a skoro plakal, že ho vidí.

S rodinou mého snoubence jsem měla velmi blízký vztah, brala jsem je jako vlastní, proto jsem s nimi šla Romanův přílet řádně oslavit. Nejprve nás jeho rodiče vzali na večeři, pak jsme již bez starší generace pokračovali do baru.

Šli jsme pořádně slavit

Byla to pořádná jízda, drinky a panáky se po baru jenom míhaly a já po chvíli sotva dokázala stát. Aleš se ještě před půlnocí omluvil, že musí domů, že má zítra ráno lekci boxu. „Vy dva ale zůstaňte,“ ukazoval na mě a Romana, kteří jsme se hlasitě smáli a vzájemně se podpírali, „pořádně si to užijte. Ale přiveď mi ji v pořádku domů, Romane.“

S Romanem jsme před jeho odletem do Států byli blízcí přátelé a večer si náležitě užívali. Tančili jsme a zpívali, v obětí se váleli po baru a navzájem se zachraňovali od pádu. Byla jsem velmi opilá a pořádně si neuvědomovala, co dělám. Svět kolem mě se točil a jediné, co v něm bylo pevným bodem, byl Romanův obličej. Ani nevím, jak se to stalo, ale začali jsme se vášnivě líbat.

Vášnivě jsme se líbali

Když jsem se ráno probudila s hrozivou kocovinou, bolestí břicha a hlavy a o pár tisíc chudší, nepamatovala jsem si nic kromě toho polibku. Když jsem zvracela na záchodě, rezonovalo mi hlavou, jak jsme se líbali, jak jsem mu držela obličej v dlaních, jak jeho ruce putovaly po mých zádech a bocích… A cítila jsem se tisíckrát hůř.

Nevím jak, ale s Romanem jsme se dostali ke mně a Alešovi domů. Ráno byl už Aleš dávno pryč. Byla jsem ráda, protože jsem si s Romanem musela promluvit. Spal skoro do oběda, a když vylezl z ložnice pro hosty, vypadal ještě hůř než já.

Co když jsme spolu i spali?

„Musíme si promluvit,“ špitla jsem a ukázala na místo vedle sebe u stolu, kde jsem mu připravila několik tabletek na bolest a sklenku vody. S utrápeným výrazem si vedle mě sedl a povzdechl si. „Pamatuju si dobře, že jsme včera večer...,“ začala jsem, ale hlas se mi zadrhl v hrdle. Ani jsem to nechtěla vyslovit. Roman si prudce povzdechl. „Ano. Nepamatuju si skoro nic, ale líbali jsme se. Hodně.“

Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Vložila jsem si hlavu do dlaní a potlačila vzlyknutí. „Nemůžu tomu uvěřit,“ zašeptala jsem, „jsem sama sebou tak zklamaná! Nikdy jsem na jiného muže ani nepomyslela, nikdy jsem s nikým nic nechtěla. A teď se chvíli před svatbou líbám s Alešovým bratrem.“

„Vždyť o nic nešlo… Ani jsme spolu nespali,“ položil mi ruku na paži a snažil se mě utěšit, já ale jeho názor nesdílela. „To nevíš, vždyť jsme byli opilí! A polibek stačí… I to je podvádění. Často je v něm víc emocí než v nějakém rychlém sexu. Podvedla jsem svého nastávajícího. Co teď budu dělat?“

Navrhl, že to zatajíme

Z očí mi začaly téct slzy, schoulila jsem se na židli. Cítila jsem se opravdu hrozně. Roman byl chvíli ticho, pak si hlasitě povzdechl a objal mě kolem ramen. „Teď mě dobře poslouchej,“ řekl potichu a já k němu zvedla oči, „ten polibek, to se nikdy nestalo. Jsi pro mého bráchu ta nejlepší partie a já nedovolím, aby mu nějaká pusa zničila život. Nikdy o tom nikomu neřekneme a budeme dělat, že se to nikdy nestalo.“

Otřela jsem si slzy z tváří. Ale já ho podvedla…,“ začala jsem, ale Roman mě přerušil. „Ne, nepodvedla. Byla to bezvýznamná opilecká pusa. Teď mi slib, že o tom Alešovi nikdy neřekneš, že si ho vezmeš a že spolu budete nadosmrti šťastní. Slibuješ?“

Je polibek nevěra?

S Romanem jsme tak uzavřeli dohodu a polibek se stal našim malým tajemstvím. Svatba se uskutečnila, vzala jsem si Alešovo příjmení a Roman se vrátil do Ameriky. Ačkoliv za oceánem se našim malým tajemstvím příliš netrápí, mě neustále pronásledují výčitky svědomí. Možná šlo jen o nevinnou pusu, ale pořád jsem se líbala s někým jiným než s mým manželem…

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články

Další články