Viktorie (53): Obyčejná návštěva restaurace se pěkně zvrtla. Takhle jsem se už dlouho nestyděla

S Lenkou nás spojoval stejný osud. Obě jsme měly otce, kteří jezdili kamionem. Seděly jsme spolu v lavici na základní škole. I dále jsme ve studiu pokračovaly spolu a odmaturovaly na ekonomické škole.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (37): Kamarádka mi poslala odkaz na video. Když jsem ho otevřela, čekal mě šok

Podobný osud nás spojoval

Podobně jsme se vdaly a porodily děti. Obě jsme se rozvedly, protože nás podváděli manželé. Zkrátka naše životy byly jako přes kopírák. To nás stmelovalo a dávalo prostor k několikahodinovým diskusím, kde jsme si vyměňovaly zkušenosti. Naslouchaly jsme si navzájem a podporovaly se.

Já jsem se za pár let znovu vdala a pořídila si třetí dítě. Zde se naše životy lehce oddálily. Závěrečnou tečku tomu dala kamarádka. Lenka si našla partnera a odstěhovala se s ním před pěti lety do Německa. Naše komunikace se smrskla na textové zprávy, ale i tak jsme o sobě věděly hodně.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (44): Nechtěl jsem být nevěrný, ale díky kamarádkám mojí manželky mám pocit, že zase žiju

Setkání po několika měsících mě potěšilo

Za posledních pět let jsme se viděly asi desetkrát. Pokaždé to bylo u mě doma. Byla jsem ráda, že Lenka na návštěvu přicházela sama, bez partnera. Tím, že neumím německy, by komunikace vázla. Lenka byla spokojená. Já jsem řešila puberťáka, na kterého mi ubývaly síly. A po dlouhé době jsme se shodly, že konečně žijeme období, kdy si můžeme říct, že jsme spokojené.

Na naše poslední setkání mě Lenka pozvala do restaurace. Jako poděkování za to, že jsem pomáhala jejím rodičům, když byli nemocní. Lenčino gesto mě potěšilo. Poseděly jsme u dobrého vínka, snědli výbornou večeři a ještě se do nás vešel zmrzlinový pohár. Lence se povedl husarský kousek. Něco mi vyprávěla a jak máchala rukama, převrhla svou sklenici s vodou.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (31): Prodloužený víkend s kamarádkami se zvrtl. Skončila jsem bez dokladů v cizím hotelovém pokoji

Trapas na druhou v restauraci mi byl nepříjemný

Opakovaně jsme se obsluze omlouvaly, když uklízela střepy ze země. „Skvělé. Neskutečně jsem si pochutnala. Nic tak dobrého jsem dlouho nejedla. Vážně. Vyřiďte kuchaři, že je umělec,“ přeháněla Lenka. Kamarádka házela superlativy jak na běžícím páse. I když obsluha odešla, její slova nepřestala. I mně opakovala, jak si pochutnala.

Prý v Německu tak skvělou restauraci nemají a s přítelem chodí převážně do rychlého občerstvení. Zmrzlinový pohár s pořádnou čepicí šlehačky jsem do sebe natlačila násilím. Lenka opět obsluhu chválila za příjemné prostředí, jejich skvělou práci a snad třikrát zopakovala, jak byla spokojená. Když došlo na placení, Lenka nechala dvě koruny spropitné. Při odchodu opět padla pochvala a odešly jsme. Asi jsem byla červená až za ušima, jak jsem se styděla.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (35): Když jsem si kamarádce stěžovala na líného manžela, netušila jsem, že mi ho přebere