
Eva šest let trpěla v manželství s chlapem, pro kterého bylo to nejdůležitější přijít domů z práce a svalit se před televizi. Eva byla zoufalá a svěřovala se své kamarádce. Až příliš pozdě zjistila, jaké má ta kamarádka úmysly. Začala si totiž s Eviným manželem.
Život dokáže být pěkně záludný. Naučila jsem se dávat si pozor, komu se svěřuji. Ne každý, kdo se tváří jako přítel, jím skutečně je. Zažila jsem zradu – a hned dvojitou. Teď se snažím postavit na nohy... a není to vůbec jednoduché.
Manžel je hrozně líný
S Martinem jsme byli manželé šest let. Není to málo. Dnes už vím, že jsem ty roky mohla využít jinak. Mohla jsem se věnovat seberozvoji nebo být s někým, kdo by si mě opravdu vážil. Místo toho jsem se snažila udržet vztah s mužem, jehož největší vášní bylo válení se na gauči.
Ze začátku se sice snažil, ale moc dlouho mu to nevydrželo. Brzy se pohovka a televize staly středobodem jeho vesmíru. Podpora z jeho strany? Nula. O nějakém partnerství nemohla být řeč. A přimět ho, aby šel nakoupit? To byl opravdu úctyhodný výkon. Zato nároky měl obrovské. Když jsem si na něco postěžovala, slyšela jsem jen, že „hledám chyby tam, kde nejsou“.
Když jsme se poznali, měl vlastní firmu. Po dvou letech ji ale zavřel, prý už nechce prožívat ten stres. Nastoupil do velké firmy jako řadový manažer a tím veškerá jeho aktivita skončila. Obvykle přišel z práce, padl na gauč a často na něm i usnul. Nejprve jsem si myslela, že ho něco trápí, ale rychle jsem pochopila, že je to prostě pohodlnost a lenost.
Já jela na dvě směny. Nejprve placená práce, pak ta druhá, tedy domácí práce. Manžel musel mít teplou večeři a vyžehlené košile, jinak byl nepříjemný a snažil se ve mně vyvolat pocit viny. „Co jsi to za manželku? Pořád jen remcáš,“ opakoval.
Postěžovala jsem si kamarádce
Anetu znám už od základky. Společně jsme prošly lecčím, dokonce jsme byly i kolegyně. Myslela jsem si, že naše přátelství přežije všechno... a že jí můžu věřit. Osud ale rozhodl jinak. Nespočítám, kolikrát jsem se jí svěřovala s tím, jak náročné to mám s Martinem a že už to nezvládám.
„Fakt je až takhle línej?“ divila se, když jsem jí říkala, že jeho největší výkon je dát hrnek do dřezu.
„Říkám ti, hrůza... Všechno má na háku, hlavně, že má ovladač a televizi.“
Tvářila se, že mě utěšuje. Jenže pak se u nás začala objevovat častěji. Obvykle když jsem nebyla doma. Martin tvrdil, že se stavila na kafe nebo pro nějaký recept, což bylo směšné, protože vaření jsem nesnášela. A najednou se začal měnit i on – chodil do fitka, zhubl, pomáhal doma a přestal mi vyčítat každou hloupost...
Dvojitá zrada bolí nejvíc
Tušila jsem, že se něco děje. V první chvíli mi přišlo směšné, že by mezi Martinem a Anetou mohlo něco být. Ale co když... Nakonec to bylo snazší, než jsem čekala. Jednoho dne odešel do obchodu a nechal doma telefon. Heslo jsem znala, takže jsem bez váhání sebrala telefon a začala si prohlížet zprávy. Ani se neobtěžoval je smazat. Přeposlala jsem si je – textové, hlasové i pár fotografií. Už nebylo pochyb o tom, co mezi nimi je.
Držela jsem se. Měla jsem chuť mu to hned omlátit o hlavu, ale počkala jsem dva týdny. Jednoho večera, když přišel do ložnice, pustila jsem mu ty hlasovky. Zbledl jako stěna. „Zlatíčko, to není tak, jak to vypadá...“ koktal.
Fakt na mě jde s tou otřepanou omluvou? „Vážně? A jak mám chápat nabídku sledování lechtivých filmů? A co ta nahá sauna?“
Chvíli mlčel. Pak pronesl jen jednu větu: „Ona aspoň neřeší každou hloupost.“
„Tak... si klidně běž za ní...“ řekla jsem naštvaně. A pak jsem ho vyhodila. Měl hodinu na sbalení věcí. Vyhrožoval, že toho budu litovat, že zůstanu sama. Poté dodal, že konečně našel ženu, která ho ocení. Když práskl dveřmi, brečela jsem hodně dlouho. Nevěděla jsem, která z těch dvou zrad mě bolí víc...
Jsem spokojená se svým životem
Od našeho rozvodu uplynul už rok. Martin pořád žije s Anetou, ale prý to mezi nimi skřípe. Ona si stěžuje na jeho lenost, což pro mě není překvapením. Někdy mám chuť jí napsat, jak mě zklamala. Ale neudělám to. Neměla výčitky, když si začala s mým manželem – proč by je měla mít teď? Martin taky není bez viny. Nehodlám ho omlouvat.
Dala jsem se dohromady. Změnila jsem práci, abych se s Anetou nemusela potkávat každý den. Naučila jsem se mít se ráda. A už nikdy nikomu nedovolím, aby si ze mě dělal služku. Další vztah momentálně nehledám. Být single má spoustu výhod. A hlavně... už neztrácím čas s lidmi, kteří za to nestojí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].