Dana (51): Kamarádka v kavárně dělá ostudu a já za ni tajně platím dýška

„Včera mi volala Radka. Takže dnes přijdu z práce déle. Jdeme na kus řeči do kavárny,“ oznámila jsem manželovi. Nic neřekl. Asi byl rád, že bude po práci chvíli sám doma. Bude ležet na pohovce a pustí si nějaký dokument z druhé světové války.

Ivana (35): Kamarádka mi sváděla muže přímo před očima. Naše manželství to neustálo

Na setkání se vždy nesmírně těším

Moje kamarádka Radka je skvělá žena. Občas si napíšeme textovou zprávu, někdy si zatelefonujeme, někdy o sobě celý měsíc nevíme. Ale jedno je jisté. Naše setkání jsou pravidelná a nikdy se nestalo, že bychom setkání zrušily. Dokonce i dovolené plánujeme s ohledem na naše srazy. Nemoc, to je jediný důvod, pro který jsme ze setkání omluvené. Takový slib jsme si kdysi daly a dodržujeme ho už dvacet let.

Místa srazu střídáme. Někdy zajdeme na jídlo, jinde na dvojku bílého a nejčastěji sedíme u kávy se zákuskem. Řeč nikdy nestojí. Poslední dobou nám už paměť díky menopauze tak neslouží, obě trpíme na mozkovou mlhu, a tak si témata, co chceme na setkání probrat, zapisujeme. Na setkání pak obě vytáhneme notes a tužku. Co probereme, to škrtneme. Smějeme se tomu. Je to vtipné. Je to praktické a je to náš zlepšovák.

Milada (51): Kamarádka investovala dědictví do plastických operací. Teď vedle ní vypadám jako strhaná divoženka

Kamarádka má jedinou vadu, a to dost podstatnou

Radka si vždy dává velkou kávu s větrníkem. Když dojí, objedná si domácí limonádu. Pokaždé vše chválí a obsluhu klidně požádá o cukr navíc. Takže servírka okolo nás běhá, abychom měly vše. Obsluhu kamarádka s úsměvem informuje, že si pochutnala a že děkuje za milé prostředí. V kavárně obvykle sedíme i tři hodiny a Radka několikrát použije i toaletu. Ale jak dojde na placení, kamarádka otočí.

Radka totiž nikdy nedává spropitné. Útratu dá obsluze přesně na korunu nebo si nechá vrátit peníze do koruny přesně. Mně chování kamarádky leze neskutečně na nervy. Opakovaně se jí celých dvacet let ptám, proč se tak chová. Její postoj je zvláštní. „Dano, to, že si pochutnám, to je základ. To je jejich povinnost. To je důvod, proč se k nim vrátím jako zákazník. To, že je milá obsluha, to je snad samozřejmost, ne? A mně nikdo v práci taky nic nedává, že se chovám slušně,“ v klidu mi kamarádka odpoví.

Michaela (38): Bratr svedl mou vdanou kamarádku a já zuřím

Abych se styděla méně, dávám vysoké spropitné

Potom ještě dostanu přednášku o tom, že ona jako zákazník ocenila snahu obsluhy poděkováním a úsměvem. Pochválila jídlo a přislíbila, že opět přijde. A to je podle kamarádky dostačující zpětná vazba. Netřeba prý dávat peníze navíc. Podnikatel si má stanovit cenu svého výrobku tak, aby byl spokojen a nečekal peníze navíc. Chodím platit zásadně jako druhá. Kamarádku znám a hasím její chování.

Takže Radka si nechá vysázet nazpět peníze do poslední koruny a já potom dávám spropitné i sto korun, jen abych se nemusela stydět, že jsme v podniku seděly tři hodiny a neocenily snahu obsluhy. Nedávno jsem si spočítala, že mě ty spropitné vyjdou na dost peněz. Hasím ostudné chování mé kamarádky, která si stojí za svým, a já, jelikož se za ni stydím, tak platím. Radka přitom nemá hluboko do kapsy, jen má v této oblasti dost svérázné názory.

Jana (44): Kamarádka mě poučuje o randění. Má vypracovaný systém, který mě baví

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].