Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Milan věří, že jen tvrdá škola života zocelí charakter. Vydělal si miliony, ale svým vlastním dětem nedá ani korunu. Za svou neústupnost však platí samotou a chladnými vztahy. Je správné zvolit lekci přežití místo otcovské štědrosti?
Mám tři dospělé a vzdělané děti, které se vydaly vlastní cestou. Lidé o mně říkají, že jsem zatrpklý a mám srdce z kamene, protože jim finančně nepomáhám. Netuší však, že jsem v mládí musel o každou korunu bojovat a často jsem večeřel jen suchý chléb. Dnes vlastním několik nemovitostí a investice v řádech milionů korun. Děti si myslí, že bych se měl o svůj majetek rozdělit, ale já jsem přesvědčen, že právě nedostatek snadných peněz je naučí být silnými. Stejně jako kdysi mě.
Vypracoval jsem se od nuly
Vyrůstal jsem v chudobě na severu Čech. Se sourozenci jsme spali v jednom pokoji a matka topila v kamnech vším, co hořelo. Otec od nás odešel, když mi bylo deset, a já se za naši nouzi hluboce styděl. Abych pomohl rodině, po škole jsem dřel u řezníka nebo na stavbách.
Přísahal jsem si, že jednou budu bohatý, a nečekal jsem na žádné dary ani dotace. Zatímco ostatní chodili na pivo, já si bral přesčasy a ve třiceti jsem koupil svou první garsonku na pronájem. Byla to osamělá a těžká cesta, ale dokázal jsem to a nemíním svým dětem dopřát žádné zkratky.
Svět nic nedává zadarmo
Moje žena Alena mi často vyčítala, že jsem na děti příliš tvrdý a že by měly mít snadnější start než já. Dětem nikdy nechybělo jídlo ani vzdělání, ale luxus jsem jim odpíral. Celý majetek jsem vybudoval sám. A děti očekávají, že jim zaplatím svatby nebo koupím byty? Moje odpověď je stále stejná: „Chceš něco víc? Tak makej jako tvůj otec.“
Když můj nejstarší syn před lety neuspěl v podnikání a přišel za mnou s dluhy, nepůjčil jsem mu ani korunu. Pověděl jsem mu jen pár vět: „Nikdo neříkal, že to bude snadné. Je to důsledek tvého rozhodnutí, musíš se s tím poprat sám.“
Odešel se zaťatými zuby. Odjel pracovat do Německa a dnes má prosperující firmu. Jsem si jistý, že kdybych mu tehdy pomohl, nikdy by něčeho takového nedosáhl. Podobně neústupný jsem byl i k mladšímu synovi, který se stal učitelem, i k dceři, která se mě snažila obměkčit pláčem. Věřím, že jim tím dávám něco cennějšího než peníze – odolnost vůči světu, který nedává nic zadarmo.
Samota v přepychu
Po smrti Aleny, která byla jediným pojítkem mezi mnou a dětmi, se moje vila stala až příliš tichou. Děti volají málokdy, a když se zastaví na svátky, naše rozhovory jsou chladné a krátké. Vím, že pro ně jsem jen starý držgrešle, který miluje své miliony víc než rodinu.
Možná měla Alena pravdu, když říkala, že jednou budu litovat toho, jak moc jsem se od nich odtrhl. Často sedím sám v obrovském obýváku a přemýšlím, zda by naše vztahy byly jiné, kdybych jim dal více tepla a méně kritiky. Ale pak se podívám na to, jak jsou díky mé výchově samostatní a silní, a cítím zvláštní směs pýchy i samoty.
Pomůžu těm, co nemají nic
Vlastním několik aut a nemovitostí, mám spoustu peněz, ale přesto cítím prázdnotu, kterou nevyplní žádný majetek. Cesta k mým dětem je už nejspíš nadobro zavřená. Vím, že už ani nedoufají, že by se na mém postoji něco změnilo.
Proto jsem udělal konečné rozhodnutí ohledně své závěti. Většinu majetku odkážu nadaci, která pomáhá mladým lidem z dětských domovů a chudých rodin. Chci, aby ti, co startují z úplného dna, měli o něco snazší cestu než já, když už jsem svým vlastním dětem nedokázal dát nic jiného než tvrdou lekci života.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
