Jana (42): Po smrti manžela jsem zjistila, že v Německu měl ženu a dítě

Smrt mého manžela Dana přišla náhle, bez varování. Vrátil se z montáže v Německu, večer šel spát a ráno bylo po něm. Pohřeb byl prostý, tichý a skromný, přesně jako on. Všichni říkali, jak tvrdě pracoval kvůli rodině, jak nás miloval. Během dvanácti let manželství jsme se ale moc nevídali. Německo bylo jeho druhým domovem a já se příliš neptala, jak se mu tam žije. Věřila jsem mu.

Eva (36): Zjistila jsem, že manžel má druhou rodinu a utajené dítě. Nakonec mi začal ještě vyhrožovat

Tajemství mého manžela

Na dně jeho skříně, pod starými kalhotami, jsem našla obyčejnou krabičku z kartonu. Uvnitř ležely na černé podšívce šperky. Byly příliš drahé, než aby byly pro mě. Zlaté náušnice, dva prsteny a náramek, jaký člověk vidí spíše ve výlohách luxusních klenotnictví.

Byla tam i účtenka z klenotnictví v Mnichově na částku, ze které se mi zatočila hlava – v přepočtu přes padesát tisíc korun. Nikdy jsem od Dana takové dary nedostávala. Pokud byly šperky pro mě, proč mi je nikdy nedal? A pokud ne, pro koho byly?

Odpověď ležela v obálce na dně krabičky. V ní jsem našla dvě fotky. Na jedné byla žena s tmavými vlasy a asi čtyřletý chlapec na hřišti. Druhá byla intimnější – můj manžel objímal tutéž ženu v restauraci...

Martina (46): Po dvaceti letech jsem zjistila, že můj manžel nemiloval jenom mě. Místo pracovních cest jezdil za svou druhou rodinou

Měl ještě jednu ženu

V tu chvíli se mi zatočila hlava. Můj manžel, který se vracel s taškou plnou špinavého prádla a německých sladkostí pro naše děti, muž, který tvrdil, že dře, abychom mohli opravit koupelnu, měl na dně skříně šperky a fotky cizí ženy. Byla jsem jen jeho „druhým domovem“, klidným přístavem, kam se mohl schovat, když se jeho tamější život stal příliš hlučným?

Rozhodla jsem se zavolat do toho klenotnictví. Nejdříve jsem váhala, napadlo mě, že pravdu možná raději nechci vědět. Ale pak jsem to udělala. Popsala jsem prodavačce ty šperky a ona si je rychle spojila s mým manželem. „Chodil sem se svou paní. Byl vždy velmi štědrý,“ řekla prodavačka.

To mi stačilo. Pak jsem si vzpomněla, že Dan občas mluvil o majiteli bytu, který měl v Německu v pronájmu. Našla jsem jeho číslo ve starém poznámkovém bloku a zavolala jsem mu. Když jsem se ho zeptala na tu ženu a dítě, na chvíli se odmlčel. „Možná byste měla přijet,“ řekl s povzdechem.

Magda (20): Můj milovaný tatínek měl dvě rodiny. Bohužel se rozhodl pro tu druhou

Pravdu znám jenom já

O pár dní později jsem jela vlakem do Mnichova. S majitelem bytu jsem se setkala v malé kavárně. Ukázal mi v telefonu fotku – ta samá žena a chlapec, jen o něco starší. Jmenovali se Lena a Emil. Když jsem se ho roztřeseným hlasem zeptala, zda byl Dan otcem toho kluka, jen pokrčil rameny. „Nikdy to neřekl, ale choval se k němu jako k vlastnímu synovi,“ řekl tiše.

Můj manžel vedl dvojí život. Nevím, kdy to začalo ani proč. Možná se jeho osamělost v cizí zemi přetavila v něco víc, možná potřeboval něco, co mu krátké návštěvy doma nemohly dát.

Šperky jsem nechala v krabičce, nedokázala jsem se jich dotknout bez pocitu hořkosti. Fotky jsem si také nechala, jsou schované na dně skříně. Lenu jsem nikdy nekontaktovala. Možná ani neví, že existuji. Pravda ne vždy osvobozuje. Někdy zanechá ještě hlubší rány než lež. Stačí, že ji znám já.

Dagmar (31): U tátova hrobu jsem potkala jeho milenku. Měl druhou rodinu, o které nám nikdy neřekl

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].