Jana (65): Z mého aktivního muže se stal líný morous. Když mu hrozím odchodem, směje se mi, že jsem srab

Můj manžel Tomáš býval docela jiný člověk. Ještě pár let zpátky jsme spolu chodili po horách, jezdili na kolečkových bruslích a v zimě na běžky. Každý den byl dobrodružstvím. Pak ale přišel ten nešťastný pád a zlomenina kotníku. Od té doby je to s ním k nevydržení. Lékaři mu radili poctivě rehabilitovat, aby se vrátil do formy, ale on na všechno rezignoval.

Markéta (28): Nemohla jsem se dočkat společného bydlení. Dnes lituji dne, kdy jsem toho lenocha přijala pod svou střechu

Jeho nálady jsou k nesnesení

Přestal sportovat, začal se cpát nezdravým jídlem a nabral tolik, že se sotva vyškrábe do druhého patra. Musela jsem mu koupit celou novou garderobu, protože do starých věcí se už nevešel. Ale to je vedlejší. Nejhorší je jeho neustálá negativita. Všechno kritizuje, na všechno si stěžuje a mám pocit, že mě chce utopit ve své sebelítosti.

„Zase někam prcháš?“ osopil se na mě nedávno, když jsem se chystala na kávu s kamarádkou. „Pořádná manželka by měla být doma a pečovat o manžela!“ Jenže já si potřebovala provětrat hlavu a na chvíli z té tíživé atmosféry vypadnout, jinak bych se zbláznila. A samozřejmě se taky svěřit.

Jindřich (68): Dcera mě vidí jako lenocha v důchodu. Vyčítá mi stáří a nutí mě k cestám, které už nezvládám

Nemám sílu ho dál zachraňovat

Přitom se ho neustále snažím povzbudit a vrátit mu chuť do života. Začala jsem vařit lehčí jídla, navrhuji krátké výlety na naše oblíbená místa, hledám koníčky, které by ho mohly zaujmout. Ale vše je marné. „Nech mě být, mně je takhle fajn,“ odsekne mi pokaždé, když s nějakým nápadem přijdu. Jeho nespokojenost ho ale ničí, to na něm poznám. Vidím, jak ho štve, že ztloustl a nemůže dělat to, co dřív.

Jenže mně už dochází síla ho neustále popichovat. Připadám si, že nemám partnera, ale věčně ukřivděné dítě. A co je nejhorší, začal útočit i na mě. „Proč jsi pořád tak hyperaktivní? Nemůžeš si na chvíli sednout jako normální člověk?“ slýchám od něj skoro každý den. Já ale rezignovat nehodlám. Nechci se vzdát života jen proto, že on to udělal. A když jsem mu to zkusila říct, jen mávl rukou: „Ty ode mě nikdy neodejdeš. Na to jsi moc velký zbabělec.“

Lenka (32): Jeho nepořádek jsem léta tolerovala. Když jsem se ale vrátila z nemocnice, pohár přetekl

Vyhrožovala jsem už i rozvodem

Když jsem od něj tohle slyšela, pořádně to se mnou otřáslo. „A co když opravdu odejdu?“ zeptala jsem se ho jednou. „Myslíš, že chci strávit zbytek života vedle někoho, kdo si jen stěžuje a všechno vzdal?“ On se jen opovržlivě usmál a odvětil: „To ty neuděláš. Nemáš na to odvahu.“ Tím mě úplně zničil. Nejenže si o mně myslí, že jsem slabá, ale je mu to naprosto lhostejné. Ani pohrůžka, že by mohl zůstat sám, ho nedokázala vyburcovat.

Bára (28): Na seznamce mě zaujal jeden akční týpek. Ve skutečnosti je to lenoch, co funí i na procházce a vyžaduje polední klid

Nevím, jak se dál rozhodnout

Nejhorší na tom je, že ho asi stále miluji. Máme za sebou tolik krásných let, společně jsme vychovali dvě děti. Nechci to všechno jen tak zahodit. Často vzpomínám, jaký Tomáš býval. Na druhou stranu přemýšlím, jestli by rozvod nebyl skutečným východiskem.

I mé kamarádky mi to naznačují, když jim vyprávím, jak se ke mně chová. Co by mi ale zbylo? Samota a pocit viny, že jsem to vzdala? Nebo by to byla nová příležitost začít znovu a najít radost? Jedno vím jistě – takhle už žít nechci. Něco se musí změnit. Už mě unavuje být jeho věčnou oporou. Nemohu být jediná, kdo se snaží. A pokud se Tomáš nevzchopí, možná budu muset opravdu sebrat odvahu a udělat ten finální krok.

Anita (28): Stydím se za svého manžela. Nikdy si neušpinil ruce poctivou prací a jen způsobuje problémy

Názor vztahové terapeutky

Úraz mohl pro Tomáše znamenat mnohem víc než omezení pohybu. Pokud byl zvyklý vnímat se jako aktivní a schopný muž, mohl přijít také o důležitou součást své identity. Za rezignací může být bolest, strach z dalšího zranění nebo psychické trápení ze stárnutí, které neumí pojmenovat. Z příběhu to však nemůžeme určit a bylo by vhodné nabídnout mu odbornou pomoc. Označení „líný morous“ jeho proměnu samo o sobě nevysvětluje. Stejně tak ale jeho případné trápení neospravedlňuje ponižování manželky.

Jana se snaží obnovit jejich někdejší život, ale postupně přebírá odpovědnost i za manželovu chuť něco změnit. Vaří, plánuje, povzbuzuje a hledá řešení, zatímco sama ztrácí sílu. Čím více se snaží ona, tím méně prostoru může zbývat pro jeho vlastní iniciativu. Může mu nabídnout podporu, nemůže však za něj chtít ani rozhodovat. Potřebuje také chránit svůj život, přátelství a aktivity, které jí přinášejí radost. Péče o partnera neznamená povinnost vzdát se sebe.

Výroky o její zbabělosti jsou zraňující a znevažují vážnost toho, co mu sděluje. Místo opakovaných výhrůžek rozvodem může Jana jasně pojmenovat hranici: „Chci s tebou být, ale způsob, jakým se mnou mluvíš, je pro mě nepřijatelný. Potřebuji, abychom začali naši situaci řešit.“ Důležité je ujasnit si i pro sebe, co udělá, pokud Tomáš spolupráci odmítne. Hranice získává význam tehdy, když podle ní dokážeme jednat; neměla by sloužit jen jako další pokus druhého vyburcovat.

Jana nemusí rozhodnout o rozvodu okamžitě ani odchodem dokazovat svou odvahu. Může nejprve vyhledat vlastní terapeutickou podporu a prozkoumat, co ji ve vztahu drží, co ještě potřebuje zkusit a co už dlouhodobě nést nechce. Společná minulost má hodnotu, ale důležitá je také podoba jejich soužití dnes. Případný pocit viny ještě neznamená, že se rozhoduje špatně. Pro další rozhodování bude podstatné, zda je Tomáš ochoten uznat její trápení a převzít svůj díl odpovědnosti za změnu.

Mgr. Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy. Ta se snaží usnadnit pomocí technologií cestu ke kvalitní psychoterapii každému, kdo o ni projeví zájem. A to prostřednictvím certifikovaných odborníků s terapeutickým výcvikem. Více informací najdete zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].