Jindřich (68): Dcera mě vidí jako lenocha v důchodu. Vyčítá mi stáří a nutí mě k cestám, které už nezvládám

„Tati, ale ty jsi v důchodu. Máš spoustu volného času. Tak je snad jedno, jestli sedíš doma v obýváku nebo v autobuse,“ často mi vyčítá dcera Anna.

Tereza (41): Otec se po nehodě proměnil v milujícího tátu, ale jeho zápach mě doslova dusí

Stáří pocítíme všichni, je otázkou, kdy

Dlouho jsem se cítil dobře. Jenže pak to šlo rychle. Ještě rok předtím, než jsem odešel v šedesáti pěti letech do důchodu, jsem zvládal starost o zahradu i dům. Bez problémů jsem každý den jezdil do zaměstnání autobusem. A pak mě začaly bolet klouby i kyčle, dostavila se únava a nyní, dva roky před sedmdesátkou, mám rád svůj klid.

Přestal jsem dělat těžké práce na zahradě. Už nic nepěstuji, jsem rád, když jednou za týden posekám na zahradě trávu. A doma to s úklidem rozhodně nepřeháním. Ale špatně vidím, takže mám neustále pocit, že mám uklizeno. Nicméně taková je realita. Za pár let už nebudu soběstačný a skončím někde v domově důchodců.

Karolina (32): Tchyně nám bez klepání vtrhla do ložnice. V její vile jsem se cítila jen jako trpěný návštěvník

Dcera má pusu plnou výčitek

Dcera Anna má tři děti ve věku deset, osm a pět let. Jsou to bezva děti a kdykoliv mám možnost je vidět, vždy si s nimi rád popovídám. Jenže to není moc často. Svá vnoučata vídám jednou za dva měsíce. Někdy jednou za měsíc. Dcera Anna mi vyčítá, že musí jezdit ona za mnou.

Vyčítá mi, že mám mnoho volného času, protože jsem v důchodu. „Táto, ale já bojuji s časem. Každá hodina je pro mě drahá. A když za tebou jedeme, strávíme na cestě skoro dvě hodiny. A to je čas, co mi potom chybí,“ vysvětluje mi. Anna si přeje, abych jezdil za nimi já a nechápe můj zdravotní stav. Nebo vlastně moje stáří.

Adéla (35): Dcera mého přítele je malá herečka. Kvůli jejímu záchvatu pláče možná zrušíme svatbu

Hádky, co nikam nevedou, mě vysilují

Anna je příliš zahleděná do sebe. Když jsem chodil do zaměstnání, tak jsem neměl čas, abych hlídal vnoučata. Navíc to byly malé děti a já si netroufl je brát na víkend. Tak jsem občas zajel za dcerou domů a vozil jsem alespoň kočárek. Jenže to dcera evidentně vyhodnotila jako nedostatečný zájem.

I po mnoha letech mi to vyčítá. A teď, když jsem v důchodu, tak si dcera zase vzala do hlavy, že bych mohl několikrát týdně přijet autobusem na odpoledne a vzít děti třeba do parku, na zmrzlinu nebo na hřiště. Anna vůbec nebere v potaz můj věk ani to, jak se cítím. Dcera si stojí za tím, že jsem děda, který stojí za starou bačkoru. Mrzí mě to, ale nebudu riskovat, že někde zkolabuji v hromadné dopravě. Doma mi je dobře a zde taky zůstanu. Holt dětem se člověk nezavděčí.

Jana (42): Tátova nová partnerka nám všem pije krev. On je ale zamilovaný až po uši

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].