Bára (64): Podle snachy bych měla být neustále k dispozici a hlídat vnoučata. Od nového roku jsem se rozhodla nastavit svá pravidla

Hlídání vnoučat mi nikdy nevadilo, naopak. Julinku i Kubíka miluji celým srdcem a vždy jsem s nimi ráda trávila čas. Jenže loni se něco změnilo. Moje snacha Silvie už se neptala, jestli můžu, prostě mi oznámila, že je přiveze. Syn do toho nijak nevstupoval, nechával všechno na Silvii. Cítila jsem se využívaná a unavená, a tak jsem si na začátku nového roku řekla dost. Rozhodla jsem se, že pravidla budu určovat já.

Hana (63): Snacha mě poprosila o peníze na zaplacení elektřiny a plynu. Pak mě zaskočila novou kabelkou, svetrem a parfémem

Moje plány nikoho nezajímaly

Nebylo to tak vždycky. Když byla Julinka ještě miminko a Silvie mě poprvé poprosila o pomoc kvůli důležité schůzce v práci, neváhala jsem ani vteřinu. Tehdy jsem byla pyšná, že jsem užitečná. Cítila jsem se důležitá, když mi vnoučata šeptala, že se mnou chtějí být navždy.

Jenže časem se vděčnost vytratila. Silvie mě začala stavět před hotovou věc, děti čím dál častěji vyzvedávala se zpožděním, aniž by ji zajímalo, zda se někam nechystám. Často jsem kvůli hlídání rušila své návštěvy u lékaře, u kamarádek i nákupy. Jednou mi Silvie zavolala a řekla, že se musí soustředit na důležité školení. Když jsem dorazila pro děti, zjistila jsem, že jen v klidu popíjí kávu a poslouchá u počítače podcast o psychologii.

Můj byt se změnil – všude byly tašky s oblečením, hračky a v koupelně visely dětské ručníky. Vrcholem bylo, když mi syn se snachou oznámili, že musím jít místo nich na besídku do školky, protože oni si naplánovali výlet s přáteli. Moje vlastní plány nikoho nezajímaly.

Hana (65): Snacha ničí vnoučatům zdraví. Je příliš líná, aby jim uvařila domácí jídlo

Nechci být služkou

Skutečný šok přišel jedno pondělní ráno. Silvie mi zavolala, že sehnali last minute zájezd na Maledivy a odpoledne odlétají. Ani se nezeptala, jestli souhlasím, přivezla mi vnoučata s tím, že u mě zůstanou deset dní. „Jsi naše záchrana. Máme tě rádi!“ křikla ještě a zmizela.

Po nocích jsem v kuchyni plakala vyčerpáním. Měla jsem pocit, že pro syna se snachou nejsem člověk, ale jen kus nábytku. Tehdy jsem se rozhodla, že tohle bylo naposledy.

Když se po dovolené vrátili opálení a vysmátí, přivítala jsem je chladně. Na Silviinu otázku, co se děje, jsem odpověděla: „Tohle bylo naposledy, co jsi rozhodovala o mém čase. Odteď se mě budeš ptát, a pokud řeknu ne, budeš to respektovat.“

Syn se mě snažil uchlácholit tím, že mi přece věří a děti mě milují. Jasně jsem mu vysvětlila, že už se nehodlám přizpůsobovat jen proto, abych jim byla neustále k dispozici. Mám přece svůj život. Ani nedokážu popsat, jak se mi ulevilo.

Dana (62): Snacha vaří bez cukru, masa a chuti. Řízky z hlívy nikdy nepozřu a vnoučat je mi líto

Mám právo na vlastní život

Uběhlo několik dnů a můj telefon zvoní mnohem méně často. Když mi syn nedávno psal, jestli vyzvednu Julinku, odepsala jsem mu, že nemůžu, protože jdu s kamarádkou do kina.

Znovu jsem si připomněla, že jsem žena, nejen babička. Vnoučata stále zbožňuji a ráda je uvidím, ale už se nenechám zneužívat jako chůva na zavolání. Pokud mě rodina bude respektovat, ráda pomohu, ale moje vlastní svoboda a zdraví už jsou pro mě na prvním místě. Letošní rok mi dodal sílu žít konečně i sama pro sebe.

Kristýna (65): Moje snacha doma nehne ani prstem. Nechápu, kde syn našel takovou línou ženskou

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].