
Hanu překvapilo, že její vnoučata nejsou zvyklá na domácí jídlo. Mrzí ji, že snacha dětem raději koupí něco v restauraci nebo na benzínce, než aby jim uvařila sama.
Letos jsme s mužem poprvé hlídali vnoučata celý týden v kuse. Těšila jsem se, jak si to užijeme. Vnoučata už jsou větší, a tak jsme jim naplánovali zajímavý program.
Děti chtějí jíst jen v restauraci
Hned první den jsme se vydali na výlet. Ráno jsem připravila plnou tašku svačin. Koupila jsem křupavé rohlíky, namazala je žervé, přidala plátek kvalitní šunky a list salátu. Neujeli jsme ani deset kilometrů a děti začaly volat, že mají hlad. Vytáhla jsem z tašky rohlíky. Jaké však bylo moje překvapení, když mi je obratem vrátily s tím, že tohle jíst nebudou. „Babičko, zastav u benzínky, tam mají výborný párek v rohlíku,“ prosily.
Snažila jsem se jim vysvětlit, že svačina je z kvalitních surovin a rozhodně nebudeme stavět na párek z bůhvíčeho. Děti neochotně kousek rohlíku snědly, ale bylo vidět, že jsou nespokojené. Ve stejném duchu se nesl celý výlet. V zoologické zahradě jsme zašli na oběd. Děti si poručily kuřecí řízek s bramborovou kaší a za chvíli už lízaly zmrzlinu. Když jsem jim odpoledne nabízela rohlík, odmítly s tím, že opodál prodávají obloženou bagetu. Nenechaly si vysvětlit, že svačina z domova je kvalitnější, chutnější a zdravější.
Vnoučata nejsou zvyklá na domácí stravu
I doma jsem měla potíže, aby děti jedly to, co jsem uvařila. Byla jsem z toho smutná, a tak jsem si o tom s nimi promluvila. Zjistila jsem, že maminka prý každý večer objedná jídlo nebo se po cestě z hřiště staví pro masovou směs s rýží. Nechápala jsem, proč to dělá. Domácí strava je přece mnohem chutnější než jídlo z restaurace.
S manželem jsme ten týden nějak přežili a v mnohém jsme se dětem přizpůsobili. K večeři jsem objednávala pizzu, nebo jsme chodili na jejich oblíbené čínské nudle s kuřecím masem.
Peníze neřešíme, ale o to nejde. Nechápeme, proč žijí tak nehospodárně a učí děti jíst po restauracích, místo aby si vychutnali společnou večeři doma. Mladým jsme nic neřekli – je to jejich věc.
Snacha je líná žena
Mnohé jsem pochopila až minulý týden, kdy mě snacha požádala, jestli bych s ní nejela do zábavního centra. Na první čerpací stanici koupila dětem párek v rohlíku, sladkost a džus. Děti to všechno spokojeně snědly.
Když jsme dorazili do zábavního parku, první cesta vedla ke stánku, kde si děti opět vyhlédly párek v rohlíku. Po chvilce hraní měly chuť na zmrzlinu, ani ne za hodinu dostaly sušenku a cestou domů jsme se stavili v restauraci na večeři. Celou dobu byly děti jako andílci. Vůbec nezlobily a byly spokojené.
Došlo mi, že musely být v šoku, když jsem jim uvařila rajskou omáčku a na výlet namazala rohlíky. Jsem smutná z toho, že snacha se synem sice dětem dopřejí mnoho podnětů k rozvoji, ale ničí jim zdraví nekvalitní stravou. Pro mě je snacha zkrátka líná žena. Nechápu, že si neumí každý den najít třeba hodinu na přípravu pořádného jídla.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




