Božena (62): Moje snacha je posedlá zdravou výživou. Mému vnukovi nedopřeje nic sladkého, je mi ho líto

Že je pro Janu jídlo středobodem vesmíru, to vím už dávno. Když ke mně přijeli se synem na návštěvu, luxusní restaurace pro ně byly vítanější než moje kuchyně. Někdy si dokonce přivezli něco s sebou. Bylo mi to divné, ale grády to nabralo až po narození mého vnuka Tondy.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaruška (64): Snacha mě zklamala. Mateřství ji přestalo brzy bavit a my to musíme s manželem zachraňovat

Nesladíme, děkujeme

Když jsem poznala svoji snachu Janu, docela se mi zamlouvala. Pomyslela jsem si: „Hodná holka, trochu jiná, ale kdo dnes není?“ Moc se nestrojila, podle mě ale přikládala příliš velkou důležitost jídlu. Nekomentovala jsem to, řekla jsem, že až přijdou děti, přejde jí to. Jenže to naopak nabralo úplně jiný rozměr.

Nějaký čas kojila, pak přešla na kašičky. Většinou jsem jí do kuchyně neviděla, vozila si kastrůlky – kromě toho bydlím daleko, takže jsme se nevídaly moc často. Když bylo vnukovi kolem dvou let, místo koláče přivezla jakési datlové tyčinky. Kluk je rozbalil, očuchal a položil zpátky na stůl. „Jsou bez cukru, domácí!“ řekla snacha pyšně. Já se zasmála: „Tak to asi doma nemáte moc veselo.“ Urazila jsem ji, jak jinak. A pak to pokračovalo: „Nedáváme Toníkovi sladké vůbec. My doma nesladíme!“ Vážně? Vzpomněla jsem si na svého syna, jak jedl rohlík s marmeládou v jedné ruce a koblihu v druhé. Přežil. Dokonce dostudoval.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (60): Když přijede syn s rodinou na návštěvu, snacha mi hospodaří v kuchyni. Je to nesnesitelné

Dovolila mu kousek dortu

Ke třetím narozeninám jsem Toníkovi upekla klasický piškotový dort. S domácí marmeládou a šlehačkou, jak to má být. Poskakoval kolem stolu, těšil se. A pak přišla Jana. „Jé, vy jste pekla?“ řekla a zatvářila se, jako bych na stůl postavila zelenou šunku. „My doma dorty neděláme. Cukr, lepek, živočišné tuky...“ Přestala mluvit, když si Toník olízl prst a oznámil: „Babi, to je mňam!“ Nakonec snacha malý kousek dortu Tondovi povolila.

Pak si sedla a povzdechla si: „Snažím se, aby kluk jedl zdravě…“„A já se snažím, aby jedl s radostí,“ odvětila jsem. Chvíli bylo ticho. Pak jsem jí nabídla kousek dortu. Nevzala si. Později Tondovi k večeři vnucovala ovesnou kaši, jen se na to koukl špitl: „Babi, dort?“

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (70): Vnučka čekala k osmnáctým narozeninám peníze. Naštvala se, protože jsem jí jen upekla dort

Zakázaná slova

S Janou jsme obě tvrdohlavé. Každá věříme svému stylu. Ona má tabulky, výživové plány, aplikace. Já mám utěrku přes rameno a selský rozum. Chápu, že by se děti měly korigovat, ale aby jim bylo zakazováno skoro všechno a jedly jen „zdravé“ věci? Dovolila jsem si Janě říct, že ve školce s Toníkem mazat nebudou. To, co dostane, bude muset sníst. „Vyberu takovou, která bude vařit zdravě!“ prohlásila bez rozmýšlení a já si pomyslela v duchu: „Chudák dítě…“

Jednou jsem Janu přistihla, jak si potají kousla z lineckého cukroví, co zbylo po Vánocích. Dělala jakoby nic, jako by to byl nějaký omyl. Nepitvala jsem to. K čemu? Jenom bychom zase byly v sobě.

Když je Toník u mne, tak mu sem tam podstrojím. A s Janou o tom už nediskutuju. Mám-li být upřímná, jsem ráda, že nemám syna s rodinou za rohem. Stejně si snacha vaří po svém a já taky a vím, že moc ráda nemá, když dám Tondovi koblihu nebo chleba s marmeládou. Tak nějak nechápu ten odpor ke sladkému, bylo to moje dětství, kdy moje máma napekla koblih plnou mísu a my, děti, jsme je hltavě snědly. Je zkrátka jiná doba. Je toho všude moc. I jídla a pochutin. Jo a taky jsem dostala od snachy vyhubováno, když jsem směrem k Tondovi pronesla větu: „Sněz to, děti v Africe hladoví!“ To je zakázané.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (38): Manžel nechce jezdit na dovolenou, prý to jsou vyhozené peníze. Je mi to líto hlavně kvůli dětem