Veronika (69): Dcera mi vyčítá, že moje vnoučata nemají babičku. A vadí jí, že si přivydělávám hlídáním cizích dětí

Moje dcera si pořídila děti brzy. Když jí bylo dvacet dva let, byla poprvé těhotná. Do tří let se jí narodil syn a potom ještě dcera. Ve třiceti byla Ivana trojnásobná matka a mně bylo teprve necelých padesát let. Rozhodně jsem se necítila být babičkou.

Miloslav (66): Dcera mě ztrapnila před malým vnukem. Odmítám přijmout její pravidla

Byla jsem pracující babička s plným diářem

Moje dcera nechápe, že v době, kdy měla malé děti, jsem byla pracující žena. Nebylo mi ještě ani padesát let a měla jsem chuť a sílu do života. Měla jsem spoustu plánů. Chtěla jsem cestovat, chtěla jsem chodit do kina s kamarádkami nebo se spolupracovnicemi na večeři. Moje manželství se mi rozpadalo a já se snažila přehlížet manželovy milenky. Plnila jsem si čas vším možným, jen abych se nerozvedla.

Povedlo se. Zůstali jsme manželé a překonali krizi středního věku. Překonali jsme kritický věk, kdy se dlouhodobé manželské svazky uzavřené ve dvaceti rozpadají. Bylo to vykoupeno tím, že jsem poslouchala negativní komentáře vlastní dcery. „Mami, měla bys občas věnovat čas dětem. Nemají k tobě žádný vztah, protože tě vůbec nevidí. Ví, že jsi jejich babička, ale necítí z tebe žádný zájem,“ slýchala jsem od dcery.

Jarka (46): Dcera se zamilovala do muže z Afriky. Přestože jsme ho přijali do rodiny, mám obavy, jak to dopadne

Výčitky, které mě netížily

Dcera Ivana mě nešetřila. Uměla být ke mně krutá. To, co mi dokázala říct, někdy zabolelo. „Mami, ty jsi hlídání od své mamky měla. Víš, jaké to je udat děti na víkend. Víš, jak to bodne. A mně to nedopřeješ. Ale to jsem si zvykla. Bolí mě, že moje děti nemají babičku. Víš, že můj manžel už rodiče nemá. Bolí mě, že moje děti nepoznají to, co jsem zažila já. Pohádky od babičky,“ vyčítala mi Ivana.

Nic jsem si z těch slov nedělala. Obtěžovalo mě to. Vnímala jsem to jako vyjádření zlosti ze strany dcery. Vnoučata vyrostla a dnes jsou z nich puberťáci, a nemají o mě zájem. Respektuji to. Holt to je život. Chápu, že to tak je. A nezlobím se. Už jsem pár let ve starobním důchodu a začala jsem si přivydělávat tím, že hlídám sousedce děti za peníze. A to mou dceru zlomilo.

Zdeňka (74): Syn a dcera čekají, až umřu a budou dědit. Připravila jsem jim překvapení

Brigáda, co se nesetkala s nadšením

Minulý týden se u mě dcera nečekaně objevila. Byla ve městě a zastavila se na kávu. Aby mě viděla. Jenže já měla v bytě na hlídání děti mojí sousedky. „Mami, to nerozdýchám. Moje děti ti byly vždy jedno, a čas na děti cizí si uděláš? To snad není možné. Já se asi zblázním. Chce se mi zvracet. To nedám, pardon. Odcházím,“ šeptala dcera a zmizela.

Nechala jsem ji jít a neřešila to. Věděla jsem, že to musím nechat pár dní uležet, než opadnou silné emoce. Napsala jsem dceři textovou zprávu, kde jsem jí vysvětlila, že jsem nebyla zralá na hlídání jejích dětí. Byla jsem mladá a necítila jsem se být babičkou. A teď jsem jiná. A tak čas, kdy je manžel v zaměstnání, občas zaplňuji tím, že za peníze pohlídám děti. Už toho mám dost. Prostě čas nevrátím a nenechám se neustále urážet.

Jana (41): Napomenula jsem hlučné puberťáky v letadle. Největší ostudu mi ale udělal vlastní syn

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].