
Miloslav je vdovec a chtěl pomoci své dceři s hlídáním vnoučat. Jenže jeho staré výchovné metody se neujaly a dcera udělala scénu před vnukem. Miloslav s hlídáním dětí skončil.
Moje dcera Anežka porodila své první dítě ve čtyřiceti letech. Dala si se založením rodiny na čas. Jsem vdovec a moje manželka se vnoučat nedočkala, ač po nich velmi toužila.
Samotný chlap to nemá jednoduché
Manželka mi zemřela před deseti lety. Po její smrti jsem se všechno naučil. Umím ovládat myčku i pračku. Dokonce i sám vařím. Jsem na sebe pyšný, protože celý život se o mě starala manželka a já po její smrti zjistil, že jsem naprosto ztracený. Manželka byla celý život zdravá a pak najednou z ničeho nic dostala masivní mrtvici. Rána z čistého nebe. Ze dne na den byl ze mě vdovec.
Dcera Anežka vystudovala vysokou školu a pak sbírala pracovní zkušenosti různě po světě. Každé dva roky bydlela na jiném kontinentu. Až pak ji konečně pracovní povinnosti zavedly zpět do rodné země. Zde si našla přítele a rok před jejími kulatinami jsem byl pozván na svatbu. Byl jsem rád, že jsem dceru mohl doprovodit k oltáři. A když jsem se stal dědečkem, kruh se uzavřel. Náš rod nevymře. Naše geny jdou dál.
Pomoc dceři je nad mé síly
Dcera je trpělivá matka. Svému živému synkovi Tadeášovi vše dokola vysvětluje. Klidným a milým hlasem. Je to marné, to malé dítě si stejně jede svoji. Zlobí jako pytel blech. Nemá žádné hranice, za které nesmí. Když se dceři narodila dcerka, nabídl jsem jí, že Tadeáška budu hlídat. Zkusil jsem si ho vzít na odpoledne.
Bál jsem se. Tadeáš je divoký a podle mého nezvladatelný. Byly to pro mě tři hodiny strachu, aby se mu něco nestalo. Zvládnul jsem to a pak si bral Tadeáše pravidelně jednou týdně na celé odpoledne. Jenže při posledním hlídání neměl Tadeáš svůj den a zlobil víc než obvykle. Nevydržel jsem to a dal jsem mu dvě na zadek. Dceři jsem se přiznal: „Hele, už to nešlo. Dostal dvě na zadek. Strašně zlobil.“
Reakce dcery mě šokovala
„Ale to jsi, tati, přehnal. My děti fyzicky netrestáme. My jim vše vysvětlujeme. Oni nemohou za to, že nemají vyvinutý mozek a věci nechápou,“ zlobila se dcera a donutila mě, abych se Tadeášovi omluvil. Normálně jsem si musel k němu stoupnout a omluvit se mu za to, že jsem mu dal dvě na zadek, a litoval svého jednání.
Připadal jsem si jako malý kluk. Jako blbeček. Obzvlášť když jsem Tadeáše několikrát upozornil na skutečnost, že mě nesmí bouchat tím klackem, a on stejně šel a uhodil mě. Tak jsem mu to vrátil. Nechtěl jsem ho bouchat klackem, tak dostal dvě na zadek. Nevidím na svém chování nic špatného, ale dcera má jiný názor. Měl jsem prý neustále vnukovi opakovat, že mě bolí, když mě bije. On by to prý pochopil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].