Květa (37): Moje panika v obchodě pokazila vztah se synem. Chtěla jsem ho chránit, ale místo toho jsem mu ublížila

Udělala jsem výchovnou chybu, která mě velice mrzí. Ale v daném okamžiku ve mně převládl strach. Moje představivost jela na plné obrátky a v hlavě mi běžely samé hrůzné výjevy.

Ljuba (27): Dnes je mezi mladými mnoho jedinců s psychickými problémy. A já na jednoho bohužel narazila

Vymodlené dítě je u mě na prvním místě

S manželem Jirkou chodíme spolu od střední školy. Brali jsme se, když mi bylo dvacet. Byla jsem těhotná. Jenže jsem ve vysokém stupni těhotenství o miminko přišla. Byla to pro nás rána, ale naštěstí jsme ji ustáli. Zaměřili jsme se na práci a náš smutek jsme přetvořili v rodinný dům. Tři roky jsme každou volnou chvíli strávili na stavbě. Tam nás dokonale opustil největší žal. Bolest, která vám nedá spát.

Zbyl po ní smutek, který nezmizí nikdy. Smutek, který nás jednou provždy změnil. Ale taky spojil. Jsem dodnes vděčná Jirkovi, jak mě podržel. Když jsem brečela, hodiny mě hladil po vlasech. Když mi viděl na očích, že jsem na dně, vzal mě za ruku a odvezl mě někam na výlet, abych přišla na jiné myšlenky. A když jsme o naší tragédii mohli mluvit, konejšil mě, že bude líp. Chlap, co dodržel slovo. V dobrém i zlém.

Ema (48): Měla jsem radost, že jsem po otci získala tučné dědictví. Přineslo mi to ale samé problémy a dnes toho velmi lituji

A pak se karty obrátily a jsme za to rádi

Když jsme bydleli v našem domě asi dva roky, porodila jsem syna Aleše. Naše vymodlené dítě. Líbala jsem jeho nožičky a s manželem jsme o něj pečovali jako o největší klenot. Když syn začal chodit do školy, viděl u spolužáků mobil a chtěl ho taky. „Ale mami, všichni už mobil mají. Já ho chci taky. Jsem divnej, když ho nemám,“ škemral Aleš. Podlehli jsme jeho nátlaku a mobil jsme mu koupili. Ve třetí třídě chtěl počítač, protože ostatní děti počítač mají a hrají na něm hry.

Do toho se nám moc nechtělo, ale opět jsme nechtěli ze syna vychovat někoho, kdo bude na okraji dětského kolektivu jen proto, že má ustrašené rodiče. Aleš měl časový limit, po který mohl být na mobilu i počítači. Ostatní čas jsme vyplňovali výlety nebo hraním společenských her. Jenže asi před týdnem jsem se synem stála v dlouhé frontě u kasy v potravinách. Aleš měl mobil v ruce a jeho pozornost se upínala na displej. Šmírovala jsem, na co se syn dívá.

Jitka (33): Manžel si myslí, že se synem jsou si podobní jako vejce vejci. Neví, že není jeho otcem

Nezvládnutý problém se mi vrátí, vím to

Zcela jasně jsem viděla, že někdo synovi napsal, že ho miluje. A pak tam byla žádost o to, aby poslal svoji fotku. Nebyla to konverzace s nějakou kamarádkou či spolužačkou, jelikož neměl vytvořený kontakt. Byla to konverzace z nějakého telefonního čísla, které jsem si bohužel nezapamatovala. Zpanikařila jsem. Začala jsem na syna tlačit, aby mi dal mobil. Chtěla jsem mu ho vytrhnout, ale nedal se. Utekl mi mezi regály. Když jsem ho dohnala a mobilu se zmocnila, tak měl smazané veškeré zprávy.

Stála jsem naproti synovi a věděla jsem, že jsem ztratila jeho důvěru. Že jsem jednala špatně a uzavřela si cestu k diskusi. Doma jsem potom synovi vysvětlila, proč jsem se v obchodě chovala jako blázen a poučila jsem ho o možných rizikách na internetu. Hlavně, aby si nepsal s cizími lidmi a neposílal jim svoje fotografie. Musím na sobě zapracovat, abych lépe zvládala tyto vyhrocené situace. To, jak jsem zareagovala, mě velice mrzí a jsem na sebe naštvaná.

Další příběhy ze života →

Viktor (39): Chtěl jsem být dokonalý otec. Po nedávné epizodě se synem jsem přišel na to, jaká to byla hloupost