Ema (48): Měla jsem radost, že jsem po otci získala tučné dědictví. Přineslo mi to ale samé problémy a dnes toho velmi lituji

Tátu jsem prakticky neznala, a tak jsem nikdy ani nečekala, že bych právě já mohla po něm něco zdědit. Moje maminka se s ním tenkrát rozešla ve zlém. Já zůstala u ní a on se odstěhoval bůhvíkam. Pak se z našeho života úplně vytratil. Neposlal mi ani pohled k narozeninám. Až po letech přišla výzva k dědickému řízení. Poprvé jsem myslela, že by se mi konečně něco vrátilo.

Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o pěnězích

Zdědila jsem miliony s hromadou problémů

Na první pohled to vypadalo jako pohádka. Otec měl podle znaleckého posudku majetek v hodnotě několika milionů. Několik nemovitostí, pozemky, dokonce prý i podíl ve firmě. Notář se na mě usmíval a řekl: „Vy máte ale štěstí v neštěstí.“ I máma mi hned do telefonu řekla: „Aspoň ti ten parchant něco nechal.“ Jenže nic z toho nebylo tak růžové, jak to působilo.

Když jsem se začala o dědictví víc zajímat, zjistila jsem, že většina majetku je zadlužená až po střechu. Stačilo mi, když mi advokátka řekla: „Jedna z nemovitostí je v exekuci a na další si dělají nárok nějací vzdálení příbuzní.“

Pozemky byly neudržované, zarostlé, s nejasnými hranicemi a nevyřešeným věcným břemenem. A k tomu se začali ozývat lidé, kteří tvrdili, že jim otec dlužil poměrně velké peníze.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (34): Na návštěvě u kamaráda jsem zjistila, že mě můj nový partner sprostě šmíruje. Bylo to nechutné

Byla jsem v tom až po uši

Dokonce i jedna advokátní kancelář mě kontaktovala s výhrůžkou žaloby, protože prý otce zažalovali už před deseti lety a teď si chtějí vymoci svůj podíl z pozůstalosti. Já přitom nevěděla ani to, že existuje nějaký soudní spor. Když jsem pak zvažovala, že se dědictví vzdám, bylo už pozdě. Přijala jsem ho nevědomky tím, že jsem podepsala převzetí klíčů od jedné z nemovitostí.

Od té doby se můj život změnil v maraton právních jednání, telefonátů a neustálého stresu. Místo radosti z nečekaného jmění řeším spory, zaplacené právníky, papírování a schůzky s úředníky. Člověk by si myslel, že dědictví je dar. Dnes bych dala cokoliv za to, kdybych mohla čas vrátit a ten podpis nikdy neudělala.

Mohlo by Vás zajímat:

Dušan (61): Nechal jsem si zateplit fasádu domu a mám oči pro pláč. Netušil jsem, že narazím na takové podvodníky

Táta mi to vrátil i s úroky

Dluhy, kam se podívám. Rodina nemohla uvěřit, do čeho jsem se to dostala. A tak jsem se v jejich očích stala dlužníkem zděděného dědictví. Nemluvě o tom, jak mi to všechno podlomilo zdraví a narušilo vztahy s nejbližšími. Mám pocit, jako by mi to otec vrátil za mámu, která ho kdysi opustila kvůli jinému.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (22): Babička mě upřednostňovala před mou malou sestrou. Když mi došlo, proč to dělá, přestala jsem ji mít ráda