Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Na začátku to vypadalo jako velká láska a starostlivost. Radčin manžel se snažil své ženě splnit vše, co jí na očích viděl. Až pozdě si uvědomila, že překračuje všechny hranice.
Když jsem si Tomáše ve třiceti vzala, myslela jsem, to je ale terno. Všechny kamarádky mi ho záviděly. Když jsme někde byly, vždy mi několikrát psal, kdy pro mě má přijet. „Abys nemusela metrem, lásko.“ „Půjdu s tebou nakupovat, chceš?“ „Počkám na tebe, až skončíš v práci.“
První roky byly zalité sluncem
Zpočátku mi Tomášův zájem lichotil. „Jen mi napiš, kde jsi, ať se nebojím,“ psal mi během dne. Později mi jen tak mezi řečí u večeře řekl, že si půjčil můj telefon a nainstaloval mi tam aplikaci na sdílení polohy. „Nikdy nevíš, co se může přihodit,“ říkal mi. Teprve později mi došlo, že tak Tomáš přesně ví, kde se právě nacházím. V tu chvíli jsem ale žila na růžovém obláčku zamilovanosti.
Kontroloval mě na každém kroku
Uběhl rok a já se začala cítit jako v pasti. Tomáš byl jako stín, který jsem cítila naprosto všude. „Proč jsi byla tak dlouho v práci?“ „Jak to, že jsi nebyla tam, kde jsi říkala, že budeš?“ Ano, že je žárlivý, jsem věděla i na začátku – ale tehdy mi to dělalo dobře. Aspoň nebude koukat po jiných. Jenže jeho žárlivost a touha vědět o každém mém kroku, mě svírala víc a víc.
Tomáš byl stále posedlejší snahou vědět naprosto všechno o tom, co dělám, s kým to dělám, a proč a kde jsem. Každý den mi posílal desítky esemesek, dokonce i když jsem měla poradu. Že je zřejmě nemocný, jsem si uvědomila, když mi začali kolegové, a dokonce i nadřízená, říkat, že jim můj manžel volal a ptal se jich, kde jsem.
Poslední výstup mě dorazil
Poslední kapkou bylo, když jsem jednou přišla z práce a sedla si na gauč. Tomáš ke mně celý rozzuřený přišel, položil na stůl moje kalhotky a zeptal se mě: „Proč tady jedny chybí? Měla jsi jich v šuplíku patnáct.“ Zůstala jsem jako opařená.
V tu chvíli jsem pochopila, že nejde o běžnou žárlivost, ale o chorobu, která z našeho vztahu dělá dusivé vězení. Další týden jsem podala žádost o rozvod. Možná by mu pomohla nějaká terapie, ale tomu jsem už nevěřila. Život mám jen jeden. A nechci ho prožít v okovech.
Názor vztahové terapeutky
V počátečních fázích vztahu bývá zvýšený zájem partnera vnímaný jako projev náklonnosti. „Píše mi, kde jsem, protože ho zajímám. Sleduje mě, protože se o mě bojí.“ Jenže mezi zájmem a kontrolou je tenká, ale zásadní hranice. A chorobný žárlivec ji často překročí dřív, než si toho partnerka vůbec všimne. Tím vzniká iluze péče, za kterou se ale skrývá strach, nejistota a potřeba mít druhého zcela pod kontrolou.
Žárlivost v malé míře může být přirozená, je odrazem strachu o vztah. Ale chorobná žárlivost už není o lásce, nýbrž o moci a kontrole. Takový člověk žije v neustálém podezření, že bude zrazen, a svým chováním právě tímto podezřením vztah pomalu ničí. V Radčině příběhu se žárlivost postupně změnila ve sledování, kontrolu telefonu, oblečení i kontaktů s lidmi. To už není partnerská dynamika, ale forma psychického násilí.
Podle psychologických měřítek Radčin manžel naplňuje znaky kontrolujícího chování typického pro tzv. abuzivní vztah, tj. vztah, kde jeden partner systematicky odebírá druhému svobodu a zpochybňuje jeho realitu.
Lidé, kteří žijí s chorobně žárlivým partnerem, často dlouho věří, že se situace zlepší. Doufají, že to „přestane, až se uklidní“, nebo že láska ho změní. Jenže skutečná změna je možná až tehdy, když samotný žárlivec uzná, že jeho chování je problém a sám vyhledá odbornou pomoc. Bez terapie se totiž tyto projevy téměř nikdy nezlepší, naopak časem přibývá kontrola, výčitky, výbuchy vzteku a psychický nátlak.
Odejít z toxického vztahu totiž neznamená selhat, ale přestat zrazovat samu sebe. Pro ženy v podobné situaci bývá důležité:
• Důvěřovat svému vnitřnímu hlasu - pokud máte pocit, že se bojíte svého partnera, už je to znamení, že je něco špatně.
• Vyhledat podporu - kamarádku, psycholožku, krizové centrum. Není nutné zůstat v tom sama.
• Uvědomit si, že láska a strach nemohou existovat vedle sebe. Tam, kde je kontrola, mizí důvěra. A kde není důvěra, nemůže být láska.
Mgr. Jana Řehulková, MBA, vztahová poradkyně, certifikovaná koučka a lektorka komunikačních dovedností.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
