Dominika (18): Přítel mě miluje, ale hlídá mě na každém kroku. Nesmí se kolem mě mihnout ani žádný muž

Potkala jsem Marka, přesně to jsem si přála. Léto, lásku, milování na každém rohu, obdiv, pohlazení… Všeho toho se mi dostalo, ale k tomu přibyly ještě žárlení, výčitky a pocit klece. Protože podle Marka se v mém okolí nesměl ani mihnout žádný jiný muž.

Michaela (32): Přítel mi kontroluje telefon a často mě sleduje. Vím, že to přehání, ale dělá mi to dobře

Ze začátku to bylo idylické

Jsem zamilovaná. Dá se říct, že Marek je moje první opravdová láska. Potkali jsme se před pár měsíci, v létě, všechno se zdálo okamžitě krásnější. Kamarádky mi říkaly, že se směji víc než dřív, že je na mně vidět chuť do života a hlavně – že je jasné, že jsem zamilovaná. A bezhlavě.

První týdny jsme byli pořád spolu, chodili jsme na dlouhé procházky, smáli se spolu, milovali se. Na každém místě, které k tomu bylo vhodné, v parku na zapadlé lavičce, v lese pod stromem, na louce mezi kytkami. Říkal mi, že jsem jiná. A že mě nikomu nedá. Smála jsem se, protože to znělo jako pohádka.

„Nikdy tě neopustím,“ hladil mě něžně a já se jenom vznášela. Toužila jsem po velké romantické lásce a najednou byla tady.

Adam (28): Láska z Francie rozdělila naši rodinu. Musel jsem si vybrat mezi rodiči a ženou, kterou miluji

Měla jsem klapky na očích

A pak přišla první hádka. Šli jsme ruku v ruce po ulici, kolem nás proudili lidé a Marek se najednou zastavil a sykl: „Proč se na tebe ten kluk díval?“

„Jaký kluk?“ Rozhlédla jsem se, nikoho jsem neviděla, a tak jsem se na Marka nechápavě zadívala a zopakovala: „Jaký kluk?“

„Ten u stánku. Usmál se na tebe,“ odpověděl naštvaně.

„Nikoho jsem si nevšimla,“ oponovala jsem, ale Marek se tvářil tak nasupeně, že jsem už raději mlčela. Myslela jsem si, že to byl jen momentální výstřelek mého kluka, měla jsem zkrátka na očích klapky a nechtěla na něm vidět nic, co by se mi nemuselo líbit.

Když se něco takového opakovalo, prohlásil Marek: „Jenom tě chráním. Chci pro tebe jen to nejlepší.“ A já mu věřila, protože láska přece znamená, že tě někdo chce jen pro sebe. Nepřišlo mi to nijak divné, i já jsem se o něho nechtěla dělit.

Ale musela jsem si přiznat, že mě Marek až moc hlídá a že žárlí na každého, kdo se na mě podívá.

Tomáš (48): Moje manželka se vrací do školy a já žárlím. Byl jsem zvyklý, že je stále doma

Udělal scénu, která mě šokovala

Vedla jsem si deník. Nevěděl o tom a před pár dny mě přistihl, jak si do něho něco zapisuji. Seděla jsem v kavárně a čekala na něho, a tak jsem využila chvilku volného času.

„Co to píšeš?“ Najednou nade mnou stál a tahal mi deník zpod ruky. Nedala jsem se, vždyť deník je jen můj! Přitiskla jsem si ho na hruď a zašeptala: „Nic, jen svoje myšlenky.“

„Ukaž.“ Vytrhl mi ho a začal listovat, četl si, co jsem psala o něm, ale vrátil se i na začátek před rokem, kdy jsme se ještě neznali. V té chvíli jsem to už nevydržela a vykřikla: „Dej mi ho, je jen můj!“ Šklebil se tak zle, že jsem se ho skoro až bála… a zařval na celou kavárnu: „Tvůj? O mně si nic psát nebudeš a o svých milencích taky ne!“ Roztrhl sešit napůl a hodil mi ho pod nohy.

„Když mě miluješ, nepotřebuješ minulost. A nepotřebuješ si nic psát ani o mně, máš to v srdci, ne?“ houkl a vyběhl ze dveří.

Všichni kolem mě celou scénu viděli a pozorovali i, jak jsem se sesypala. V té chvíli se mi zbořil celý svět, věděla jsem, že je nejspíš konec, že s takovým žárlivcem být nemůžu. Jenže nevím, jestli to dokážu. Vždyť já ho ještě pořád miluji…

Další příběhy ze života →

Lucie (61): Až po šedesátce jsem pochopila, co to znamená být opravdu šťastná. Překvapivě za to může žena