Adam (28): Láska z Francie rozdělila naši rodinu. Musel jsem si vybrat mezi rodiči a ženou, kterou miluji

S mými rodiči jsem měl odjakživa velmi blízký vztah. Vždy mě podpořili, byli mi nablízku, a když jsem je potřeboval, přispěchali na pomoc. Vždycky jsem se jim se vším velmi rád svěřoval a sdílel s nimi svůj život. Nemohl jsem se tedy dočkat, až jim představím svou novou přítelkyni.

Nina (29): Kamarádka si na můj účet vytvořila luxusní životní styl. Půjčky ale vracet nehodlá

Potkal jsem ji ve Francii

Jmenovala se Marcelle a seznámil jsem se s ní na dovolené, kdy jsme si s kamarádem půjčili auto a tři týdny projížděli Francouzskou riviéru, Provence a přilehlé okolí. Marcelle žila ve francouzském městě Menton, náhodně jsme se potkali v restauraci, kde pracovala, a byla to láska na první pohled.

Po několika měsících vztahu na dálku jsem se ji rozhodl pozvat do Čech. Chtěl jsem ji představit rodičům, kteří se neustále vyptávali, s kým si pořád píši a volám, jestli jde o nějakou slečnu. Když jsem jim řekl, že opravdu jde, že pochází z Francie a že brzy přijede, najednou jejich zvědavost vystřídala starost.

Věra (63): Po odchodu do důchodu jsem myslela, že je konec. Osudové setkání na lavičce ale vše změnilo

Rodiče začali pochybovat

„Z Francie, říkáš,“ nakrčil obočí táta, „copak české holky se ti nelíbí?“

„Líbí, ale Marcelle má něco do sebe,“ uchechtl jsem, „až ji poznáte, uvidíte… je skvělá.“

„A budeme jí vůbec rozumět?“ zeptala se mě mamka s pozvednutým obočím. „Já ani táta moc anglicky neumíme, natož francouzsky…“

To už byl opravdu trochu oříšek, protože Marcelle anglicky taky moc neuměla a já s ní mluvil pouze francouzsky. Pokrčil jsem ale jen rameny a odpověděl: „To nějak půjde. Budu vám překládat, co říká.“

A pak nadešel den příjezdu mé přítelkyně. Tolik jsem se těšil, až ji ukážu našim, až se budou rozplývat, jak je krásná a hodná, jak je zajímavá a jakou dobrou partii jsem si našel… Místo toho se ale seznámení proměnilo v naprostou pohromu.

Marek (22): Rodiče mi sami vybrali profesi, ale já jsem toužil po modelingu. A konečně si jdu za svým snem

Vůbec si nesedli

Marcelle byla celou dobu velmi zaražená, vůbec se nesmála, jenom si naše obezřetně prohlížela. Jitrnice, které připravila moje maminka k obědu, jí vůbec nechutnaly a skoro se jich ani nedotkla, a rodiče zase naopak vůbec neocenili drahé víno, co jim dovezla.

„Vždyť vůbec nepijeme,“ pošeptala mi tiše mamka, když jsme seděli v obýváku, „a koukej na ni… už má třetí skleničku. Ona je snad alkoholička?“

Večer nezachraňoval ani hovor. Ten vázl a byl pomalý, protože jsem všechno musel oběma stranám překládat. Atmosféra byla hutná. Marcelle všemu nasadila hřebíček do rakve, když jí naši řekli, že protože mají malý byt a z mého pokoje je pracovna, budeme muset spát na rozkládacím gauči. Francouzsky mi řekla, že to tedy ne, že si zaplatí hotel, rozloučila se s rodiči a zmizela.

Jana (56): Manžel mě podváděl celé manželství, ale bála jsem se odejít. Teď lituji, že jsem tak dlouho trpěla po jeho boku

Prý si mám raději najít nějakou Češku

„Adame… ta je příšerná,“ vydechl táta a svalil se na gauč, když se za ní zabouchly dveře. „Vůbec se nesmála a já nevěděl, co říká…“

„Mně se taky vůbec nelíbí,“ přidala se mamka a pevně mě chytla za paži, „Adámku, prosím tebe, nemohl by ses porozhlédnout tady doma? Vždyť si s tvou přítelkyní ani nemůžeme popovídat…“

„Marcelle byla jenom nervózní, přeci jen je v jiné zemi a nikdy vás neviděla,“ snažil jsem se jim oponovat. „Až ji pořádně poznáte, uvidíte, jak je skvělá…“

„Ale já ji více poznávat nechci,“ odsekla mamka skoro hystericky. „Nechci mít snachu, co mluví jinou řečí… to si ani nepopovídám s vnoučaty! Nedej bože, aby ses ty přestěhoval za ní do Francie a my tam museli jezdit…“

Simona (48): Můj partner je vášnivý cyklista, ale já tenhle sport nesnáším. Najít kompromis nebude snadné

Rozhodl jsem se s ní zůstat

Přemlouvání rodičů o tom, že se mám Marcelle zbavit, pokračovalo několik dalších měsíců. O to větší rána pro mě byla, když jsem jim jednoho dne oznámil, že jsme se zasnoubili a že se svou milou stěhuji do jejího rodného města ve Francii. Ačkoliv byli nešťastní a skoro na kolenou prosili, ať zůstanu, cítil jsem, že to chci udělat. Ačkoliv se mi rodiče a rodnou zem neopouštělo snadno, věděl jsem, že si musím vybrat ženu, kterou miluji.

Další příběhy ze života →

Anna (30): Přítelova sestra k nám často chodila na návštěvu. Pak mi začaly záhadně mizet drahé šperky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].