Anna (30): Přítelova sestra k nám často chodila na návštěvu. Pak mi začaly záhadně mizet drahé šperky

Anna po zesnulé babičce zdědila mnoho šperků. Jednoho dne jí ale začaly mizet přímo z domova. Záhada se brzy vysvětlila a Anna se nestačila divit...

Alena Stárková
Alena Stárková 10. 09. 2025 11:30

Když mi můj přítel Jaroslav řekl, že by mi rád představil svou rodinu, samozřejmě jsem souhlasila. Byl to velký krok kupředu v našem vztahu a hlavně měl sestru, která byla stejně stará jako já, a tak jsem si říkala, že bych si s ní mohla dobře rozumět. A opravdu tomu tak bylo. S Gábinou jsme si padly do oka. Byla to hodná, veselá holka a vždy jsem byla ráda, když k nám přišla na návštěvu.

Po babičce mi zbyly krásné šperky

Měla jsem velmi dobrý vztah s mojí babičkou a když zemřela, v závěti napsala, že si přeje, abych se nastěhovala do domu po ní. Byla to starobylá vilka v centru Prahy v příjemné lokalitě, a tak jsme neváhali se tam s Jaroslavem nastěhovat. Společně s domem mi babička odkázala i všechny svoje šperky. A protože to byla velká parádnice, najednou jsem měla desítky zlatých a stříbrných řetízků, prstenů s velkými kameny, náramků a pozlacených hodinek. Často jsem šperky nosila, ladila je k různým outfitům a podle příležitostí. Moje parádní výbava samozřejmě nezůstala nepovšimnuta a nejvíce zaujala právě Jaroslavovu sestru Gábinu.

Šperky se jí moc líbily

„Tenhle náhrdelník jsem ještě neviděla,“ rozplývala se na jedné oslavě narozenin, kde jsme se potkaly. A mnula můj smaragdový náhrdelník mezi prsty. „Je přenádherný! Takový by se mi moc líbil.“

„Děkuji, je po babičce,“ usmála jsem se skromně. „Všechny šperky, co mám, jsou. Ona byla velká parádnice a zlato milovala…“

O pár dní později u nás byla Gábina na návštěvě. Pomáhala mi se sázením nových květin, které jsem si koupila. Když jsem ten večer, co odešla, otevřela svou šperkovnici, abych si vybrala šperk na další den, všimla jsem si, že můj smaragdový náhrdelník chybí. Vylekalo mě to. Nemohla jsem ho nikde najít, skoro jsem převrátila celý dům vzhůru nohama.

„Měla jsi ho na té oslavě, možná jsi ho tam někde ztratila,“ nadnesl Jaroslav, když viděl, jak je mé hledání neúspěšné.

„Asi máš pravdu,“ povzdechla jsem si. Jinak jsem si to nemohla vysvětlit.

Šperky se najednou začaly ztrácet

V příštích třech měsících se mi ale ze šperkovnice vytratily další kusy. Perlový náramek, stříbrný řetízek, zlatý prsten a hlavně mohutný rubínový přívěšek ohnivě rudé barvy, na kterém si babička za života obzvláště zakládala. S pláčem jsem si na tuto ztrátu stěžovala Gábině a ta mě soucitně hladila po rameni.

„Třeba někde vyplave. Nebo ti někde prostě vypadl… To se se šperky stává,“ snažila se mě utěšit. Ten večer jsem nemohla najít zlatou brož ve tvaru motýlka.

Začalo právě léto a Gábina se zasnoubila. Pozvala nás s Jaroslavem na oslavný večírek u ní v bytě. Těšila jsem se, kvůli mizejícím šperkům jsem byla poslední dobou smutná a doufala jsem, že se alespoň trochu odreaguji. Když jsem ale uviděla Gábinu, naprosto jsem se zhrozila.

Měla krátké červené šaty, vesele se smála, a když si přehodila dlouhé vlasy dozadu na záda a odhalila dekolt, nemohla jsem si nevšimnout obrovského rudého rubínu.

Měla můj ztracený rubín na sobě

„Jaroslave,“ chytla jsem svého přítele prudce za rukáv, že jsem ho skoro uškubla. „Myslím, že už vím, kam mizí moje šperky.“

A opravdu tomu tak bylo. Jaroslav si na svou sestru došlápl a ta mu potupně přiznala, že mi všechny chybějící šperky ukradla.

„Jsi můj bratr, musíš to chápat,“ skoro mu plakala v náručí. „Já na takové krásné věci nemám a ona jich má tolik… řekni jí, ať mi je nechá.“

„Ne,“ odsekl ostře Jaroslav. „Zaprvé jsi se mohla normálně zeptat, určitě by ti je půjčila. A zadruhé se nebudu zastávat mojí sestry – očividně zlodějky – před mou přítelkyní.“

Byla jsem šťastná, že mám svoje šperky zpátky, a taky, že se mě Jaroslav zastal a přinutil ji, ať mi vše vrátí. Taky zařídil, že se u nás doma Gábina už nikdy neukázala… I tak jsem si ale na svoje šperky pro jistotu pořídila trezor.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Související články

Další články