
Sára se na manželství svých rodičů se dívala jako na vzor. Myslela si, že přesně takový vztah jednou sama chce. Jenže jedno nečekané odhalení ji přesvědčilo o tom, že realita bývá úplně jiná, než jak vypadá navenek.
Myslela jsem si, že manželství mých rodičů je dokonalé. Vždycky působili zamilovaně, navzájem se respektovali a hádky jsem u nich viděla jen minimálně.
Chtěla jsem manželství, jako mají oni
„Jednou bych chtěla mít manželství jako vy,“ přiznala jsem mámě, když jsme společně přišly domů a na lince na ni čekaly rudé růže se vzkazem. Táta jí často nechával květiny a mně to přišlo jako velmi milé gesto.
„To je od tebe hezké,“ zasmála se mamka a pohladila mě po zádech, „ale moc si nás neromantizuj. Každé manželství má nějakou stinnou stránku… i to naše.“
V tu chvíli jsem nechápala, o čem mluví. Usilovně jsem o tom přemýšlela, jaké by jejich manželství mohlo mít trhliny, ale nedokázala jsem se dobrat kloudné odpovědi.
Nedokázala jsem najít jedinou chybu
Byla jsem zrovna na prohlídce u zubaře a protože už se mi nechtělo vracet do školy, rozhodla jsem se vydat za tátou do kanceláře. Věděla jsem, že zanedlouho končí a že mě pak doveze domů autem a nebudu se muset trmácet autobusem. Do budovy jsem se dostala přes kupodivu prázdnou malou recepci a pak už zamířila do tátovy kanceláře. Když jsem k ní šla chodbou, začaly ke mně přicházet hlasité zvuky. Po chvíli mi došlo, že jde o divoké vzdychání a okamžitě jsem celá strnula.
„Co to má být,“ zašeptala jsem sama pro sebe tiše a připlížila se ke kanceláři, která byla mírně pootevřená. Co nejtišeji jsem nakoukla dovnitř a to, co jsem spatřila, mi zlomilo srdce.
Táta stál u stolu, sako dole a košili rozepnutou a na stole před ním ležela polonahá žena. Oba se divoce zmítali, vzdychali a mně bylo jasné, co dělají. Ten den jsem zjistila, že táta je nevěrný mojí mamince se svou recepční.
Musela jsem jí to říct
Nečekala jsem na něj a okamžitě jsem se vydala domů. Skoro jsem běžela a v hlavě si přebírala to, co jsem právě viděla. Jak jí to mohl udělat? Musela jsem to mámě okamžitě říct… nemohla jsem ji nechat v nevědomosti.
Ani nevím, jak jsem se tak rychle dostala domů, ale hned jak jsem otevřela dveře, jsem se udýchaně vrhla do obýváku. Máma právě připravovala večeři a když mě uviděla přilétnout dovnitř, vyděšeně se na mě otočila.
„Zlato, děje se něco?“
„Táta tě podvádí,“ vyhrkla jsem okamžitě a najednou mě uhodila tíha mých slov. „Jela jsem k němu do práce a přistihla jsem ho s… jeho sekretářkou Olinou. Mami, hrozně mě to mrzí, ale jela jsem ti to hned říct!“
Vzrušení, vztek a zklamání ze mě přímo sršelo, cítila jsem, jak mi buší srdce a píchá mě v boku. Připadala jsem si zdrcená a nedokázala jsem si představit, jak musela nevěra ublížit mojí mamince. Ta se na mě chvíli dívala a pak řekla něco, co jsem ani v nejmenším nečekala: „Já vím, zlatíčko.“
Máma o tom celou dobu věděla
Nemohla jsem uvěřit svým uším. Máma mě pobídla, ať se posadím ke stolu, a nalila mi sklenku vody. Pak se posadila taky.
„Jednou jsi mi řekla, že je naše manželství dokonalé… není. Vůbec není. S tvým tátou se už dlouho nemilujeme, všechno to vyprchalo, toužili jsme po rozvodu… jenom před tebou a tvým bratrem jsme se snažili vypadat, že je vše v pořádku. Nechtěla jsem tuhle rodinu zničit a zkazit vám život, tak…“
Na chvíli se zarazila, pak s dlouhým povzdechnutím pokračovala: „Jsem mu dovolila mít milenku. Aby si s ní vynahradil nefunkční manželství bez lásky, co má se mnou.“
„Proč bys něco takového dělala?“ vydechla jsem nechápavě.
„Nechtěla jsem rozbíjet rodinu. Nechtěla jsem, abyste vyrůstali ve střídavé péči anebo jenom s jedním rodičem. Toto se jevilo jednodušším řešením,“ přiznala.
Chvíli jsme seděly v tichu, pak se ke mně natáhla a pohladila mě po hřbetu ruky.
„Sárinko, neříkej to tátovi. Nechci, aby věděl, že o tom víš. Všechno, co jsme tvořili, by se rozpadlo… slib mi to.“
Od té doby nevěřím na šťastné manželství
A já jsem jí to slíbila. Myslela jsem na mého mladšího bráchu a na to, jak by mu rozvod ublížil. Svého tatínka si velmi romantizoval a zjištění, jaký doopravdy je, by ho zničilo. Ten večer táta mámě přinesl krásnou kytici lilií a já jsem si uvědomila, co ty květiny vlastně symbolizují. Byla to omluva za nevěru, byla to jakási cena útěchy…
Tátovi jsem nikdy neřekla, že o jeho románku vím, ale můj vztah k němu to změnilo. Přijde mi, že od té doby už na manželství nevěřím a zapřísáhla jsem se, že se sama nikdy nevdám. Co když jsou všechna manželství, co jsem kdy viděla, falešná?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].