Bohuslav s manželkou Vlaďkou zvládli překonat několik vztahových problémů, které způsobil převážně Bohuslav. Manželství vydrželo, ale je natolik poškozené, že je Bohuslav přesvědčený, že je na čase ho ukončit.
S Vlaďkou jsme se vzali, protože přišla do jiného stavu. Rodiče mě tlačili, abych se zachoval čestně. Vlaďku jsem nemiloval. Pro mě to byla letní láska. Jenže stalo se.
Povinnost vůči dětem byla velmi silná
Dvacet let jsme bojovali a učili se spolu žít. Vlaďka měla nějaké představy, které jsem nebyl schopen naplnit. Asi proto, že jsem v sobě neměl cit, který by mě nutil učinit svou manželku šťastnou. Vlaďky jsem si vážil. Dala mi tři děti a hezky se o ně starala. Mně vytvořila domov, kde bylo navařeno, uklizeno a vypráno. Jenže to bylo vše. Já mám rád legraci, a Vlaďka smysl pro humor neměla.
Když jsem zavtipkoval, vtip nepochopila. Není nic horšího než druhému vysvětlovat, čemu by se měl zasmát. Já mám plnou hlavu nápadů, kam jet, co zažít a co vidět. Moje manželka je spokojená doma nebo v Chorvatsku. Nejraději by jezdila stále na stejné místo, do stejného apartmánu a navštěvovala ty samé restaurace. I v posteli to bylo spíše nudné. Ani po dvaceti letech moje žena pořádně nevěděla, kam sáhnout, aby se mi to líbilo.
Milenky mi způsobily nejeden problém
Nebyl jsem věrný manžel. Měl jsem několik milenek a dvě nevěry se provalily. Vlaďka křičela, brečela, trápila se, potom následovalo dlouhé období chladu, kdy jsem spal na gauči, a nakonec jsme k sobě pomalu hledali cestu. Moc jsem to své ženě neulehčil. Ve skrytu duše jsem chtěl, abychom to vzdali. Abychom si řekli, že zachováme manželství, ale dáme si volnost.
Nicméně to byla myšlenka na Vlaďku příliš průkopnická. Vlaďka byla zastánkyní tradičních hodnot, a rozhodla se se mnou protrápit až do smrti. „Nerozvedu se s tebou. To by bylo příliš jednoduché. Zklamal jsi mě. Uvědom si, že máme děti. To je, chlapečku, povinnost. Okamžitě vše ukonči, a sekej latinu,“ nařídila mi manželka. Tím bylo jasné, že moje tajné přání se neuskuteční. Své vězení jsem měl vyměřené na doživotí.
Dál už se přetvařovat nevydržím
V současné době je nejmladší dítě skoro dospělé. Naše manželství svou funkci neplní. Žijeme vedle sebe a pro okolí hrajeme hru. Všechny ty hádky, nevěry a křivdy si vybraly svou daň. Náš vztah je rozbitý. Vlaďka si to nechce připustit. Nehádáme se, a ona žije v přesvědčení, že si vše sedlo a našli jsme jakousi akceptovatelnou formu žití. Moje manželka mě jednou přistihla při masturbaci, a asi předpokládá, že to je moje řešení otázky sexuální potřeby.
Ale to se plete. Roky mi utíkají, a já vím, že chci manželství ukončit. Kdybych věděl, že na konci naší trnité cesty bude toto vzduchoprázdno bez emocí, tak jsem to ukončil už kdysi. Ještě nejsem emočně mrtvý. Ještě chci zažít nějaké vzrušení v posteli. Chci být zamilovaný. Chci poznat, jaké to je někoho milovat a chtít pro něj udělat první poslední. Vím, že mojí manželce ublížím. Vím, že jsem jí měl ublížit kdysi, a vůbec nevstupovat do manželství.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].