Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeKačka byla v šoku, když zjistila, jak ji ve skutečnosti bere její přítel. Takhle si jejich vztah opravdu nepředstavovala...
Randění a hledání si přítele pro mě bylo vždycky docela problém. Nějak se mi nedařilo se seznámit, muži o mě moc nestáli. Nebyla jsem žádná prvoplánová krasavice a byla jsem spíše tichá a nevýrazná, nikoho jsem na první pohled moc nezaujala. O to šťastnější jsem byla, když mě Oliver pozval na rande.
Konečně o mě někdo stál
Seznámili jsme se náhodně u mě v práci, v obchodě s lahůdkami, kam si přišel jako milovník sýrů nakoupit. Dali jsme se do řeči a rychle si padli do oka. Ještě ten večer jsme si vyrazili na procházku a já jsem se okamžitě zamilovala.
Oliver byl můj první vážný vztah a první známost, u které jsem si myslela, že by z ní mohlo něco opravdu být. Těšila jsem se tedy na všechno, co nás čekalo. Chtěla jsem potkat jeho rodiče, seznámit se s jeho přáteli, chodit na krásná rande do restaurací, vydat se na zábavy… Měla jsem tolik plánů, které jsem s nikým doteď nemohla uskutečnit. Pokaždé, když jsem ale Oliverovi řekla, ať si někam vyjdeme, tvářil se skepticky.
Nechtěl mě nikam brát
„Co si spíš udělat jídlo doma, než jít do té luxusní restaurace, kterou jsi vybrala? Bude to víc romantické,“ snažil se mě přesvědčit, ať nikam nechodíme, kdykoliv když jsem mu ukázala nějaký podnik, kam bych chtěla. Nejprve jsem si myslela, že jde o peníze, že se mu nechce platit, ale když jsme šli do zapadlého asijského bistra pod jeho bytem, tak neměl problém nám zaplatit celou hostinu.
Stejné to bylo pokaždé, když šlo o jeho kamarády. Nikdy mě nebral s sebou, vždy se na něco vymluvil.
„Jdeme jenom do hospody, Kačenko. Je zbytečné, abys šla se mnou.“
„Ale já bych chtěla poznat tvoje přátele,“ oponovala jsem mu smutně. „Jsme spolu tři měsíce a s nikým jsi mě neseznámil. Neznám jediného tvého kamaráda, ani tvoje rodiče…“
Oliver nevěděl, co na to říct, snažil se ze situace nějak elegantně vybruslit.
„Neboj se, stejně není o co stát.“
S nikým mě ani neseznámil
Ať jsem se snažila sebevíc, většinu času jsme trávili doma anebo v zapadlých kavárnách na kraji města. Mrzelo mě to, ale nevěděla jsem, co mám dělat. Proč mě vůbec nechce brát mezi lidi? Proč mě nechce ukázat svým kamarádům? Odpovědi se mi dostalo při jedné víkendové procházce.
Šli jsme právě do parku vyvenčit mého psa. Spokojeně jsem Olivera držela za ruku a on mi o něčem zaujatě povídal. Najednou jsme před námi uslyšeli hlasy, které na Olivera volaly.
„Olivere! Jsi to ty? Tebe jsem už tak dlouho neviděl!“
Před námi se vynořil mně neznámý pár a rychle k nám spěchal. Oliver okamžitě zmlkl, viditelně ztuhl a bez zaváhání upustil mou ruku.
„Ahoj Olivere, to je náhoda,“ začal muž, když k nám přišel, zadýchaně a pevně Olivera objal. Pak ukázal na ženu vedle sebe.
„Tohle je Jarka, moje přítelkyně. Jarko, Oliver, můj kamarád z házené.“
„Rád tě poznávám,“ potřásl si s ní Oliver rukou. Pak nastalo ticho, při kterém jsem se na něj tázavě zahleděla. On mě ani nepředstaví?
„A kdo je tahle tajemná slečna?“ zeptal se jeho kamarád přátelsky a Oliver sebou cukl.
„Tohle? To je Kačka,“ odpověděl tiše, „moje... dobrá kamarádka.“
Řekl, že jsem jen kamarádka
Jeho slova mě bodla jako nůž. Donutila jsem se na obličeji udržet úsměv, než oba odešli, a pak se na svého přítele ublíženě otočila.
„Kamarádka? To jako vážně, Olivere? O tomhle to celou dobu je? Nikam mě nebereš, protože mě ani nepovažuješ za přítelkyni?“
„Tak to není,“ snažil se ospravedlnit a já už cítila, jak se mi do očí hrnou slzy. „Jenom… nikomu jsem o tobě neřekl. Moji kamarádi by… tě nepřijali.“
„Jak to myslíš nepřijali? Ty se za mě stydíš?“ zeptala jsem se ohromeně a Oliver si povzdechl.
„Ne, ale… oni by si mysleli, že mám na někoho lepšího. Holka, co prodává sýry, by je asi moc neoslnila… představují si ke mně doktorku nebo právničku…“
Prý nejsem dost dobrá
„Jasně. A k tomu jsem ještě ošklivá,“ doplnila jsem ho se vzlyky, na podpatku se otočila a spěchala pryč. Oliver se mě snažil zastavit.
„Kačko, ale já tě miluju! Opravdu, pro mě jsi skvělá, jen… nejsem připravený s tebou jít na veřejnost a ukazovat tě.“
Neposlouchala jsem ho a spěchala dál, dokud mě na metru nenechal být. Do jeho bytu jsem se už nikdy nevrátila, nechala jsem tam i všechny své věci. Bylo jednodušší se jich zbavit, než se znovu podívat do očí muže, který tvrdil, že mě miluje, ale ve skutečnosti se za mě styděl.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
