Johana odjela s rodinou na prodloužený víkend. Když se vrátila, její teta Božena ji hned mezi dveřmi hnula žlučí. S takovou drzostí se Johana nikdy nesetkala.
Žiju s rodinou v domku v okrajové čtvrti města, přes ulici bydlí moje teta Božena. Doposud jsme měly normální vztahy.
Teta měla svoje mouchy
S tetou Boženou se vídáme při rodinných setkáních. Během roku se zdravíme, na ulici spolu prohodíme pár slov, ale nenavštěvujeme se. Jsme ovšem velká rodina, která ráda něco slaví, takže tetu vídám minimálně jednou za měsíc u někoho na party. A teď v létě, kdy je doba grilování, se četnost osobního kontaktu ještě znásobila.
Tetu jsem vnímala jako starší paní, která měla svoje mouchy. Občas bývala nerudná a odsekla na pozdrav. Ale respektovala jsem to. Každý jsme nějaký a ne vždy má člověk dobrou náladu.
Prodloužený víkend mi otevřel oči
V naší ulici probíhají stavební práce v souvislosti s výměnou plynového potrubí. Ačkoliv nezasahují na náš pozemek, končí na jeho okraji, a tak jsem dala tetě Boženě klíče od našeho domu, kdyby bylo potřeba něco zpřístupnit dělníkům. S manželem a dětmi jsme se totiž chystali na prodloužený víkend v mých milovaných Krušných horách.
Máme takovou tradici. Před odjezdem na jakoukoliv dovolenou uklidím celý byt a nakoupím trvanlivé potraviny. Mám ráda, když se vrátíme z cest a mohu rovnou sáhnout do lednice nebo spižírny pro něco k jídlu. Udělala jsem to i nyní. Jenže při příjezdu z víkendu jsem zjistila nepříjemnou věc.
Teta si k nám chodila jako do obchodu
Pamatovala jsem si, co jsem nakoupila. Měla jsem přesně před očima, jak vypadala naše spižírna. Přesto tam spousta věcí chyběla. Stejně tak v lednici i v ošatce, kde měly děti sladkosti. Vysvětlení bylo jediné. Teta Božena si k nám chodila jako do obchodu a brala si potraviny. Zmizelo mi i pár zavařenin. „Tak to je vrchol. Není tady kečup, láhev oleje, jedny těstoviny a myslím, že chybí i okurky, čalamáda a nějaké ovoce,“ informovala jsem manžela.
Ráda zavařuji a Božena zavařeniny evidentně miluje. Když jsem si k tetě šla pro klíče, na lavici u dveří měla otevřenou sklenici se švestkovým kompotem. Moji sklenici. Poznala jsem ji podle víčka, které jsem si ručně opopiskovala. To bylo naposledy, co jsem tetě dala klíče od našeho domu. Hrozné je, že teta není žádná senilní babka. Je to žena, co ještě chodí do zaměstnání. Snad nekrade i tam.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].