Karla (72): Hlídání vnuků mě psychicky vyčerpalo. Po jejich odjezdu jsem navíc zjistila, že mi zmizely peníze

Když byli mí vnuci malí, byli zlatí. Jakuba a Davida dělí je jen rok, a tak k sobě měli velmi blízko. Vždy si spolu hezky vyhráli a já se o ně nemusela ani moc starat. Společný čas jsme si skvěle užívali a nejvíc mě těšilo, jak jim u mě chutná. Jenže z roztomilých chlapečků jsou dnes dva puberťáci a poslední, co by chtěli, je strávit týden prázdnin se starou a nudnou bábou...

Jiřina (63): Dcera je závislá na drogách a několikrát mě okradla. Nedokážu jí ale zavřít dveře před nosem

Těšení vystřídalo zklamání

Tak od desíti let už zůstávali sami doma a moje hlídání nebylo potřeba. Jenže nakonec se přeci jen moje pomoc hodila. Syn mi před prázdninami oznámil: „Mami, chtěli bychom s Janou zaletět sami na dovolenou, ale nechceme nechávat děti tak dlouho samotné. Vezmeš je k sobě?“

Souhlasila jsem a těšila se, že si konečně s vnuky užijeme trochu společného času. Jenže realita byla jiná. Vůbec mě tenkrát nenapadlo, že to s dvěma puberťáky může být tak náročné. Od chvíle, kdy ke mně přišli, byli pořád zalezlí v pokojích, s mobilem v ruce a se sluchátky na uších. Když jsem se snažila něco povídat, odpovědí bylo jen otrávené „hm“ nebo protočení očí. Všechny pokusy o nějakou komunikaci byly marné.

Emílie (72): Vnučka si u mě schovala peníze ze svatby. Během tří měsíců jsem je utratila

Drzost a nezájem mě ubíjel

Snažila jsem se také vymyslet program, chtěla jsem je vzít třeba na výlet nebo do kina. Ale nic jim nebylo dost dobré. „Babi, to je trapný,“ odbyl mě nejdřív David. A Jakub jen zahučel, že se taky nikam nepotáhne, že chce být doma. Jediné, co je zajímalo, bylo jídlo. Stála jsem u plotny každý den několik hodin a při jejich apetitu jsem se bála, že sní snad i mě. Každopádně nikdy jsem od nich neslyšela: „Můžu ti s něčím pomoct? Dneska umyju nádobí já...“ Jen si naporoučeli jídla, na která mají chuť. Jejich drzé chování mě hodně mrzelo a cítila jsem se vedle nich úplně zbytečná.

Zuzana (53): Nový vztah dcery je výzva i pro mě. Musím se postarat i o nevlastního vnuka

Ztratila jsem nejen iluze, ale i peníze

Přiznám se, že po jejich odjezdu jsem byla psychicky vyčerpaná. A musela jsem se hodně držet, abych synovi něco neřekla. Nejspíš by stejně jen mávl rukou, že je to jen puberta a musí se to přežít. Na jednu stranu to chápu, ale nevěřím, že všichni dospívající se takto chovají.

Těšila jsem se, že si zas budu užívat svůj klid a pohodu. Ale nakonec mě ještě pořádně rozhodila jedna věc. Když jsem šla na nákup, zjistila jsem, že mi chybí pár stovek z peněženky. Jsem si jistá, že tam před jejich odjezdem ještě byly. Nemám sice jasný důkaz, ale nejspíš si peníze vzal jeden z nich. Je to pro mě obrovské zklamání. Kdyby mě poprosili, ráda jim něco přispěju, ale takhle? Nechci kvůli pár stovkám dělat dusno v rodině, a tak mlčím. Jen doufám, že z toho jednou vyrostou a že z nich vyrostou lepší lidé, než jak se teď předvedli u mě.

Další příběhy ze života →

Helena (67): Měla jsem radost, když vnoučata přijela na prázdniny. Bohužel mi udělala ostudu před celou vesnicí