Emílie (72): Vnučka si u mě schovala peníze ze svatby. Během tří měsíců jsem je utratila

Nikdy jsem neuměla hospodařit s penězi. Když je mám, utratím je. Vždycky to tak bylo a nikdy jsem to před rodinou netajila. Smáli se tomu, říkali, že je to moje „slabůstka“. Takže když za mnou po svatbě přišla vnučka s tím, že potřebuje někam na čas uložit peníze z obálek, překvapilo mě to.

Nikola (36): Chtěla jsem vypomoct kamarádce s finanční situací. Po pár měsících mě navštívili vymahači

Vnučka mi věřila a peníze dala do úschovy

Říkala, že mi věří, že nechce, aby je měla doma. Měla strach z vloupání. Položila mi štos obálek na stůl, jako by to nic nebylo. První týden jsem si na ně ani nevzpomněla. Uložila jsem je do šuplíku, kde mám ubrusy. Jenže pak se mi rozbil mixér. Vždycky jsem měla takový ten starý, co už sotva fungoval, a řekla jsem si, že když tam ty peníze leží, nikomu neublíží, když si část půjčím a pak to vrátím.

Koupila jsem nový mixér. A k tomu ještě sadu hrnců, protože na ně byla akce. Pak přišla nabídka od kamarádky jet k moři. Já nebyla u moře dvacet let. Řekla jsem si, že jestli nepojedu teď, tak už nikdy. Vzala jsem si z obálek víc, než jsem chtěla, s tím, že po návratu se to nějak doplatí. Jenže po návratu se začaly hromadit účty a doplatky a já zjišťovala, že na vracení peněz nemám.

Amálie (37): Svého otce jsem neviděla třicet let. Vrátil se jen proto, že ode mě chtěl peníze

Neměla jsem vnučce co dát

Měsíce plynuly a já se uklidňovala, že vnučka je mladá, má práci, manžela, že ji těch pár tisíc nezruinuje. Jenže když se po třech měsících ozvala, že by si peníze chtěla vzít na zálohu na byt, zůstala jsem stát jako opařená. Nevěděla jsem, co říct. „No víš, já ty peníze už nemám,“ vypadlo ze mě nakonec.

Vnučka se rozbrečela. Mluvila o důvěře, o tom, jak myslela, že ji nezklamu. A já stála a nevěděla, jak jí vysvětlit, že jsem nikdy neuměla s penězi zacházet. Že když je mám, zmizí. Že jsem to říkala všem, celá rodina to ví. Myslela jsem, že si to uvědomuje i ona. Ale evidentně si myslela, že pro ni udělám výjimku.

Teď spolu mluvíme jen málo. Vím, že ji to bolelo, ale nedokážu vrátit čas ani ty peníze. A pořád si nejsem jistá, jestli se zlobí víc kvůli té částce, nebo kvůli tomu, že jsem byla přesně taková, jaká jsem vždycky byla.

Další příběhy ze života →

Ivona (43): Dala jsem výpověď a vše prodala, abych mohla cestovat. Teď pracuju za kasou a připadám si jako blbec