Alexandra (29): Manžel přišel o práci a já dřu od rána do večera, abych mohla platit hypotéku. Už to přestávám zvládat

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsme podepsali kupní smlouvu. Můj manžel Prokop mě držel za ruku a já měla pocit, že tohle je začátek něčeho nového. Naše vlastní garsonka... náš dospělý život právě začal. Kuchyňský kout by člověk mohl přehlédnout a koupelna byla tak malá, že se sprchový kout dotýkal záchodové mísy, přesto jsem byla pyšná. Tušila jsem ale, že jsme si nevzali jen hypotéku. Vzali jsme na sebe tíhu celého světa...

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (37): Toužila jsem po romantice, ale můj manžel jen ležel na gauči. Vyhodila jsem ho z bytu i ze svého života

Věřím, že jednou bude líp

„Co takhle těstoviny s tuňákem? Zbyla ještě ta levná konzerva,“ navrhla jsem a vytáhla z kredence zbytky sobotního nákupu.

„Hlavně ne s tím kari kořením,“ zašklebil se Prokop.

Zasmála jsem se, i když mi vlastně nebylo moc do smíchu. Zapálila jsem další svíčku, protože elektřina zase podražila. Tma navozovala romantickou atmosféru. Jako bychom nešetřili, ale jen jsme to chtěli mít doma hezké.

„Až mě povýší, přísahám,“ řekl Prokop s jiskrou v očích, „že poletíme na Island. Půjčíme si auto a pojedeme někam, kde nejsou lidi. Jen láva a horké prameny.“

Objal mě a v tom objetí – hřejivém jako světlo svíčky na stole – bylo všechno: naše naděje, strach, potřeba věřit, že jednou bude líp...

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (34): Manžel mi zakázal pracovat. Pak mi vyčítal, že nic nedělám a jen žiju z jeho peněz

Manžel mě šokoval

Ten den jsem domů přišla později než obvykle. U nás v práci byl chaos, všichni byli podráždění a já se celý den těšila jen na to, že si doma uvařím čaj a zachumlám se pod deku. Když jsem otevřela dveře, překvapilo mě, že je tma. Prokop obvykle zapálil aspoň jednu svíčku, ale teď to neudělal.

„Zase šetříme na světle?“ zavolala jsem z chodby, zatímco jsem si sundávala kabát. Neodpověděl. Nehybně seděl na gauči. Trochu mě to vyděsilo. „Prokope?“

„Zítra nemusím do práce,“ řekl tak klidně, až mi přeběhl mráz po zádech.

„Jak to myslíš?“

„Propouštějí. Začali u našeho oddělení. Oficiálně je to restrukturalizace. Neoficiálně... našli levnější lidi v Indii.“

Zůstala jsem stát jako přimražená. A pak přišla vlna – nejen vzteku, ale i paniky. „A co teď? Jaký máš plán?“ zeptala jsem se ostřeji, než jsem chtěla.

„Nevím. Právě jsem se to dozvěděl. Potřebuju čas.“

„Čas? My žádný čas nemáme, Prokope! Splátka hypotéky se nedá odložit. Nejsme děti, co se schovají pod peřinu a počkají, až to přejde!“

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (39): Myslela jsem si, že mám doma poklad. Že můj manžel za moc nestojí, jsem zjistila úplnou náhodou

Našla jsem si přivýdělek

Viděla jsem, že je na tom bledě. A najednou jsem se cítila hrozně. Sedla jsem si vedle něj a zakryla jsem si obličej dlaněmi. „Promiň. Nechtěla jsem. Jen... nemůžeme si dovolit zhroutit se...“ zašeptala jsem spíš pro sebe než pro něj.

Prokop mlčel. Zíral do tmy. Myslela jsem na toho muže, který kdysi plánoval cesty po světě a dokázal mě rozesmát. Teď byl najednou pryč, jako bych seděla vedle někoho cizího.

Našla jsem si přivýdělek, po práci chodím uklízet kanceláře. Po osmi hodinách ve firmě si navleču rukavice, drhnu koberce a myju okna. Byla jsem vyčerpaná, ráno jsem vstávala z postele jen vypětím všech sil.

„Nemůžeš takhle makat... to není zdravé,“ řekl mi jednou Prokop, aniž by odlepil oči od telefonu.

„Kdo zaplatí hypotéku? A co budeme jíst?“ pustila jsem se do něj. Vím, bylo to kruté. Ale nemohla jsem snést, jak tam sedí jen tak. Jako by to, že dostal výpověď, mělo být dostatečné ospravedlnění. Když jsem se zeptala, jak mu to jde s hledáním práce, jen si povzdychl. Nechtěl vzít jakoukoliv práci. Prý potřebuje čas a nevystudoval vysokou, aby teď seděl u pokladny...

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (28): Manžel mě na první výročí svatby opravdu překvapil. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet

Tělo mi naznačilo, že mám zpomalit

Věděla jsem, že tělo mi jednou vypoví službu, ale nečekala jsem, že to přijde tak náhle. Uklízela jsem dlouho do noci, pak krátký spánek a ráno jsem utíkala do práce.

Jednou jsem usnula u počítače. Probrala jsem se, když mě někdo lehce poplácal po obličeji. Otevřela jsem oči. Zjistila jsem, že ležím na zemi a nade mnou se sklání kolegyně. „Možná je to znamení, že bys měla trochu zpomalit...“ řekla klidně.

„To nepřipadá v úvahu,“ odpověděla jsem a pokusila jsem se vstát. Ani se nezeptala, jestli jsem v pořádku. Vrátila jsem se ke svému stolu. Teď jsem si rozhodně nemohla dovolit neschopenku.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (33): Manžel odjel do Anglie, aby vydělal peníze na byt. Místo bydlení jsem musela koupit rakev

Už to nedávám

V noci jsem se vrátila domů totálně utahaná. Prokop seděl na gauči, jako vždy. „Už to dál nezvládám! Nemůžu makat za nás za oba!“ vybuchla jsem.

„Tak odejdi!“ vyštěkl, aniž by se na mě podíval.

Najednou jsem nevěděla, jestli brečím bolestí nebo zoufalstvím. Chtěla jsem ho obejmout – a zároveň odejít a prásknout dveřmi. Sedla jsem si do kuchyně. Svíčka dohořívala. Voněla po vanilce, jako by mi chtěla osladit hořký život.

Přemýšlela jsem nad tím, že odejdu. Možná ne navždy. Možná jen na chvíli, abych se mohla znovu nadechnout. Druhý den jsem po práci zašla do kavárny, které jsem se vždycky vyhýbala – káva tam stála víc než oběd, co si připravuju doma. Sedla jsem si ke stolku pro jednoho. Dívala jsem se na lidi, kteří nevypadali tak unaveně jako já. Byli klidní, povídali si nebo si četli knížky.

Domů jsem přišla až za tmy. Prokop seděl na svém obvyklém místě. Sedla jsem si k němu a řekla: „Nevím, jestli tě ještě miluju.“

„Já vím,“ odpověděl. A to bylo všechno. Nebojoval. Bolelo víc než cokoli, co se mezi námi stalo...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (34): Manžel si mě nevážil, tak jsem přestala žít jenom pro něj. Došlo mu to až ve chvíli, kdy neměl čisté trenky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].