
Lucie nikdy neměla v lásce partnera své kamarádky. Působil na ni falešně a nevěřila mu ani nos mezi očima. Přesto doufala, že se mýlí a snažila se přát kamarádce štěstí. Zvlášť, když se jim narodil syn. Jenže krátce po porodu Lucie náhodou zahlédla něco, co ji šokovalo.
Když mi Katka před lety představila Honzu, měla jsem z něj špatný pocit. Odjakživa mám dobrý čuch na lidi a ve většině případů se v nich nemýlím. Honza byl namachrovaný frajírek, příliš uhlazený, příliš okouzlující. Nevěřila jsem, že mu bude stačit jen Katka a bude snít o „nudném“ rodinném životě.
Respektovala jsem kamarádčino rozhodnutí
„Něco mi na něm nesedí,“ říkala jsem tehdy další kamarádce, když přišla řeč na Katku a její novou lásku. Jenže Katka byla bláznivě zamilovaná a moje pocity jí přišly směšné. Mám pocit, že by nebrala vážně ani fakt, kdybych jí varovala, že Honza je násilník nebo zloděj, co seděl. „Luci, dej mu šanci. Je skvělý. A splní mi vše, co si přeji,“ hájila ho. A mně došlo, že jakékoli rady a varovná slova jsou zbytečná.
Nechtěla jsem jí kazit štěstí, a tak jsem mlčela. I když jsem si myslela své a v tichosti trpěla, když jsem viděla, jak je naivní. Když mi pak oznámila, že čekají miminko a zářila jako sluníčko, polkla jsem všechny pochybnosti a snažila se jí upřímně přát, aby se jí sen o spokojené rodině splnil. „Možná jsem se opravdu mýlila. Možná se lidé dokážou změnit,“ říkala jsem si pro sebe.
Před porodnicí se líbal s milenkou
Katka mi hned po porodu napsala zprávu, že se jim narodil krásný čtyřkilový chlapeček. Měla jsem radost a myslela si, že je snad svět ještě v pořádku. Že Honza musí být pyšný a své dva poklady si teď bude hýčkat. Jenže moje naivní představa mi vydržela jen pár hodin. Katka mi totiž napsala, ať se za ní ten den odpoledne stavím na návštěvu. Koupila jsem dáreček pro miminko a vyrazila. Moc jsem se na oba těšila. Jenže u vchodu do porodnice se mi zastavil dech...
Zrovna jsem parkovala, když jsem ho uviděla. Honza vyšel z budovy, přes rameno tašku, na tváři úsměv. Jako správný novopečený otec. Pak se ale stalo něco nečekaného. U auta na něj čekala nějaká žena. Když k ní došel, vášnivě se políbili. Pak ji objal, zasmáli se a nasedli do auta.
Zůstala jsem sedět s pusou dokořán a nedokázala zpracovat to, co jsem právě viděla. „Tohle se nestalo. To musí být nějaký omyl...“ opakovala jsem si. Ale bylo jasné, že s největší pravděpodobností nejde o běžnou kolegyni nebo neškodnou kamarádku. Tušila jsem, že je to darebák, ale že bude schopný něčeho takového? To byla fakt síla! Před pár hodinami se stal otcem a hned poté líbá jinou?
Mám mlčet, nebo říct kamarádce krutou pravdu?
Chodila jsem pak ještě půl hodiny okolo porodnice a snažila se to rozdýchat. U Katky jsem se musela šíleně přetvařovat. Zářila štěstím a mě to tak bolelo. Ukazovala mi malého Toníka, povídala o porodu, o tom, jak ji Honza podpořil.... A já? Jen jsem seděla, usmívala se a snažila se nemyslet na to, co předvedl na parkovišti.
Teď nevím, co mám dělat. Katku čeká náročné šestinedělí a žije v iluzi, že má skvělého muže a šťastnou rodinu. Nechci jí zničit tu bublinu, kterou si vybudovala. Nejspíš by mi ani neuvěřila, ale dost mě to trápí. A při představě, jak to její miláček hraje na dvě strany, je mi zle. Nezbývá než čekat, že pravda vyjde na povrch jinak. Škoda, že mě tenkrát neposlouchala...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].