Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Petra a její manžel si chtěli vzít hypotéku na byt. Potřebovali však nějaké peníze, proto se rozhodli, že manžel je půjde vydělat do Anglie. Chvíle smutku z odloučení vystřídal šok. Petřin manžel totiž v Anglii zemřel.
S manželem jsme měli krásné plány do budoucna. Nic přehnaného, toužili jsme jen po skromném a klidném životě ve vlastním bytě. Ale osud si z nás krutě vystřelil a já se z toho dodnes nevzpamatovala...
Chtěli jsme si vzít hypotéku
Seznámili jsme se na střední škole, ale láska přišla až později. Nepochybovala jsem, že Marek je muž, po jehož boku chci zestárnout. Pracovala jsem v kanceláři a on byl truhlář, a to nesmírně šikovný. Práce měl vždy dost a finančně jsme si vedli dobře, i když jsme si rozhodně nežili nad poměry.
Snili jsme o vlastním bytě, ale jak každý ví, získat dnes hypotéku není nic jednoduchého. Potřebovali jsme pořádnou akontaci, bez které nám banka nic neschválí. Bohužel jsme neměli dost naspořeno.
Tehdy Marek přišel s nápadem, že by na pár měsíců odjel do zahraničí a vydělal peníze. Jeho kamarád už nějakou dobu žil v Anglii a neustále ho přemlouval, ať za ním přijede. Měl pro něj fajn pracovní nabídku, takže jsme usoudili, že to stojí za pokus.
Pro Marka to nebylo jednoduché. Váhal, jestli má opustit mě a našeho malého syna na několik dlouhých měsíců. Hodně jsme o tom mluvili. Snažila jsem se ho přesvědčit, že je to správné rozhodnutí, i když vnitřně jsem se s tím úplně nesmířila. „Zvládneme to,“ uklidňovala jsem ho, jak nejlépe jsem dovedla. „Neboj, uteče to rychle.“
„Já vím, lásko, já vím...“ říkal tiše.
Manžel odjel za prací do zahraničí
Marek se v Anglii nastěhoval ke kamarádovi, který mu nabídl pokoj za skvělou cenu. Byli jsme v neustálém kontaktu, každý večer jsme spolu dlouho telefonovali. Chyběl mi strašně moc, ale držela jsem se myšlenky, že je to jen dočasné.
„Chybíš mi ty i Kubíček,“ říkal mi Marek každý den.
„Ty nám taky chybíš...“
Utekl jeden měsíc, pak druhý. Začala jsem o Marka mít velký strach, protože zněl čím dál unaveněji. Pracoval od rána do noci, i o víkendech. Ano, peníze byly skvělé, ale za jakou cenu? Začala jsem pochybovat, jestli to bylo správné rozhodnutí. Nemohla jsem spát, byla jsem jako tělo bez duše. Do té doby jsem si vůbec neuvědomovala, jak moc jsem na něm závislá. Jediným světlým bodem byl pohled na rostoucí zůstatek na našem spořicím účtu.
„Kdyby se tak můj chlap uměl snažit jako ten tvůj,“ povzdychla si moje nejlepší kamarádka Petra. „Ale co ti budu povídat, vždyť ho znáš.“
„Aspoň je doma,“ řekla jsem.
„Marek bude za chvíli zpátky,“ uklidňovala mě.
„Jenže mi strašně chybí...“ povzdechla jsem si.
Přišla jsem o manžela
Pamatuju si náš poslední telefonát. Povídali jsme si opravdu dlouho a poprvé jsem měla pocit, že všechno dobře dopadne. Jenže druhý den mi Marek nebral telefon. Volala jsem mu znovu a znovu, ale pokaždé to jenom vyzvánělo, pak to spadlo do schránky.
Začala jsem šílet. Měla jsem hroznou předtuchu, že se něco stalo. A bohužel jsem měla pravdu. Odpoledne mi zavolal jeho kamarád. Marek měl pracovní úraz a byl nemocnici, kde ho uvedli do umělého spánku. Samozřejmě jsem okamžitě volala do nemocnice. Prognóza nebyla dobrá...
Když jsem se trochu vzpamatovala, koupila jsem si letenku na nejbližší let do Anglie. Letěla jsem ještě ten večer. O syna se postarala moje maminka.
Ještě jsem ani nenastoupila do letadla, když mi zavolali z nemocnice. Marek zemřel. Lékaři dělali, co mohli, ale zachránit ho nedokázali...
Zhroutil se mi svět
Dvě hodiny v letadle se zdály být nekonečné. Nepřestávala jsem plakat. Nemohla jsem uvěřit, že se to stalo. Pořád jsem doufala, že se probudím a všechno bude jako dřív.
Následující dny mám jako v mlze. Zařizování převozu Markova těla do Česka bylo byrokratické peklo. Postup byl složitý a vyčerpávající.
Neustále jsem přemýšlela, jak mám Kubíčkovi říct, že se tatínek už nikdy nevrátí. Celý můj svět se zhroutil. Byla jsem zdrcená, zničená.
Den pohřbu byl nejhorším dnem mého života. Kdybych mohla, nejradši bych ho vymazala z paměti. Dodnes nedokážu úplně přijmout, že Marek už není mezi námi. A asi to ani nikdy nezvládnu. V mém srdci zůstala prázdnota, kterou už nic a nikdo nezaplní...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
