Facebook
Instagram
Sylvie se smířila s tím, že její manžel odjede na nějakou dobu do Anglie. Měl vydělat peníze, které rodině zoufale chybí. Jenže on tam místo toho začal nový život a na svou rodinu v Čechách zapomněl.
Jarda odjel s nadějí, že v Anglii dobře vydělá a zlepší finanční situaci naší rodiny. Vždycky jsme se na všem shodli, a proto jsem neprotestovala. „Je to jen na chvíli,“ opakoval, když jsem ho s dětmi doprovázela na letiště. Sliboval, že se vrátí co nejdříve a bude nám volat každý den. Věřila jsem mu a děti také...
Rychle na nás zapomněl
První týdny po Jardově odjezdu byly klidné. Chyběl mi, ale věděla jsem, že je to jen dočasné. Volal téměř každý den, povídali jsme si o práci a o tom, jak moc mu chybí domov. Děti byly nadšené, že slyší jeho hlas, a já se uklidňovala jeho sliby – že brzy přijede, že je to jen otázka času, než vydělá dost.
Postupně ale volal méně a méně. Místo dlouhých rozhovorů jsme se bavili jenom pár minut a později už posílal pouze krátké zprávy. Přesvědčovala jsem sama sebe, že je to kvůli práci, že má méně času, ale tušila jsem, že něco není v pořádku.
Děti se stále častěji ptaly, kdy táta přijede domů. „Mami... sliboval, že bude na mých narozeninách. A to už je za týden,“ uvažovala nahlas Natálie a mně její naděje rvala srdce.
„Možná má teď hodně práce, ale určitě přijede,“ odpověděla jsem, i když jsem o tom začínala pochybovat. Ale nemohla jsem to přiznat ani jí, ani sobě...
Chtěla jsem věřit
Týdny ubíhaly a kontakt s Jardou byl stále vzácnější. Volala jsem mu a psala – často bez odpovědi. Když už telefon zvedl, byly naše rozhovory krátké a napjaté. Snažila jsem se ho ptát, jestli je všechno v pořádku, ale moje otázky odbýval.
„Všechno je v pohodě. Promiň, teď mám hodně práce,“ říkal, jako by chtěl hovor co nejdřív ukončit.
V té době si moje kamarádka Magda všimla, že něco není v pořádku. „To se mi nezdá. Jarda se takhle nikdy nechoval. Myslíš, že něco tají?“ zeptala se mě, když jsme spolu seděly u nás doma v kuchyni.
„Nevím. Nikdy jsme před sebou neměli tajemství. Jak by nás mohl takhle opustit? Vždyť je to Jarda... Znám ho celý život...“ pronesla jsem, ale s větší nejistotou, než bych chtěla.
Magda se na mě soucitně podívala. „Někdy se lidé změní víc, než si dokážeme představit. Možná musíš přijmout, že se stalo něco, o čem nevíš...“
Ta slova mě bolela. Chtěla jsem věřit, že Jarda jen prochází těžkým obdobím, že se vrátí a všechno bude jako dřív. Ale měla jsem strach, že Magda má pravdu...
Manžel začal nový život bez nás
O několik měsíců později jsem zjistila pravdu. Od společného známého jsem se dozvěděla, že Jarda má novou partnerku a neplánuje se vrátit. Zasáhlo mě to jako blesk z čistého nebe. Jak jen mohl? Jak nás mohl takhle opustit, aniž by cokoliv řekl? Všechny ty měsíce nejistoty, všechna ta naděje, že se vrátí... Najednou to bylo k ničemu. Uvědomila jsem si, že už není tím mužem, kterého jsem milovala. Byl to úplně cizí člověk.
Zavolala jsem mu. Potřebovala jsem to slyšet také od něj.
„Proč?“ zeptala jsem se, když to zvedl. „Proč jsi nám to udělal? Opustil jsi nás a ani jsi neměl odvahu nám něco říct.“
V telefonu bylo chvíli ticho.
„Omlouvám se. Neplánoval jsem to. Ale teď... mám nový život. Nemůžu se vrátit.“
Cítila jsem, jako by se pode mnou propadla země.
„Ty máš nový život? A co bude s námi? Co bude s našimi dětmi?“
„Budete si muset poradit beze mě...“ dodal a zavěsil. Jeho odpověď byla chladná, jako bychom pro něj nic neznamenali.
V té chvíli jsem pochopila, že naše společná budoucnost byla lež. Že nás zradil a už se nikdy nevrátí. Byla jsem zdrcená. Ze dne na den jsem zůstala sama. Bez prostředků, bez podpory, protože nám přestal posílat peníze...
Musíme se s tím smířit
Nejhorší bylo, že děti nedokázaly pochopit, co se děje. Natálie byla na otce naštvaná za to, že nás opustil. Patrik byl zmatený. Byl příliš malý na to, aby mu došlo, proč se táta nevrací.
„Mami, proč nás táta opustil? Co jsme udělali špatně? Proč ho už nezajímáme?“ ptala se Natálie a v očích měla slzy.
„To není vaše vina, zlatíčko,“ snažila jsem se ji uchlácholit. „Táta udělal... rozhodnutí. Ale teď musíme držet spolu.“
„Nenávidím ho! Jak nás mohl opustit?“ pronesla rozzlobeně a zaťala pěsti.
Nevěděla jsem, co jí mám říct. Sama jsem nedokázala pochopit, jak nás mohl takhle zradit. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby nebylo Magdy. S její pomocí jsem se dokázala postavit na nohy. Ona mě motivovala, abych šla dál a neutápěla se v depresích. Patrika jsem dala do školky, našla si práci a začala splácet dluhy, které nám Jarda zanechal. Každý den jsem se učila být silná – pro sebe i pro děti. Uvědomila jsem si, že už nemůžu čekat na zázrak, musím začít žít nový život.
Natálie, i když stále naštvaná, se začala přizpůsobovat nové situaci. Patrik, přestože mu táta chybí, pomalu přijal, že se už nevrátí. Oba se pomalu vyrovnávají s novou realitou. Bolelo mě to, ale časem jsme přišli na to, že můžeme být šťastní i bez něj. Jen jednu věc neustále dokládám, a to jsou papíry. Na rozvod a vyřizování alimentů zatím nemám sílu...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
