Facebook
Instagram
Olina netušila, že je její manžel ve vztahu dlouhodobě nespokojený. Nemohla tomu zabránit, protože manžel s ní přestal komunikovat. Došlo na rozvod. Syn za to matku nesnáší a chce k otci, který ho ale nechce.
Přibližně poslední rok jsem měla tušení, že se něco stane. Že to bude právě rozvod s Markem, jsem nečekala. Nakonec jsme se po patnácti letech rozešli.
Lehké odcizení
Během prvních deseti let jsme žádnou větší krizi neměli. Dokonce ani když se narodil syn, který byl nadmíru náročný. Od mala to nebylo spavé dítě. I jako miminko spal přes den hodinu, a to bylo všechno. Sáhli jsme si oba na dno svých sil, ale ani to nás nerozdělilo. Říkala jsem si, jak dobře to celé Marek zvládnul.
Hodně naší domácnosti pomohlo, když šel malý Honzík do školky a já najela zpět do pracovního procesu. Opět jsem si připadala jako člověk, který je někde potřebný. Navíc ten pocit, že vydělám nějaké peníze, byl pro mě velice důležitý. Říkala jsem si, že teď už se budeme mít jen dobře.
Když bylo synovi kolem šesti let, Marek začal být doma čím dál méně. Jako žena, která ho milovala, jsem se zajímala, proč tomu tak je. Ptala jsem se vždy s láskou, ne s nějakou podezřívavostí, jak jsem se později dozvěděla od Marka. Vždy ho velmi naštvalo, když jsem se zeptala: „Kde jsi tak dlouho, miláčku?“
Oba byli proti mě
„Jsem tvoje žena, zajímá mě, kde jsi a zdali tě něco netrápí,“ hájila jsem se. Něco ho trápilo, ale pravdu mi neřekl. Svaloval to na práci. Doma to šlo z kopce. Marek byl doma vyloženě nespokojený. Začal být hádavý a urážel se kvůli nesmyslům. Už i mně docházela trpělivost. Neměla jsem mu jak pomoci, když neřekl, o co jde.
Když jsme se hádali a syn toho byl svědkem, vždycky se postavil na stranu otce. „Mami, nebuď na tatínka ošklivá,“ říkával často. Pak za Markem vyloženě dolézal a já seděla sama s pláčem, co se to děje. Honzík se ke mně začal chovat stejně jako Marek. Odsekával mi, nechtěl ode mě s ničím pomoci. Odháněl mě od sebe.
Hádky byly na denním pořádku. Konec byl stejný. Křičeli na mě oba. Pak přišla krutá rána. Marek mi na rovinu řekl, že mě nemiluje a náš vztah ho dusí. „Chci se rozvést a začít konečně žít,“ řekl se sklopenou hlavu.
Syn mi to dává za vinu
Bránit jsem mu nechtěla, i když jsem si přála, aby zůstal. Slyšet, že mě nemiluje, bolelo a dlouho bolet bude. Když to zjistil Honzík, dal vinu mně. Jenom mně. Řekl mi do očí: „To ty jsi tátu vyhnala! Nechci s tebou žít, chci k němu!“ Snažila jsem se mu vysvětlit, že se to někdy stává, že se lidé přestanou mít rádi. Zkrátka, že to není jenom moje vina.
Honzík prosil tátu, aby mohl jít s ním. Ten mu řekl, že ho k sobě teď nechce. Musí se nejdříve srovnat sám a pak možná časem, až bude starší. Syn mě nenávidí za něco, za co nemohu. Nechce se mnou být a dává mi to náležitě najevo. Jako prvňáček začal mít ve škole problémy.
Učitelka mi poradila, abych navštívila dětského psychologa, protože tuto situaci sama asi nezvládnu. Odešel mi manžel a syn mě za to nesnáší. Možná mě někdo za něco trestá.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
