Facebook
Instagram
Nikola nám zaslala svůj příběh o tom, jak se její syn trápil. Dlouho před svými rodiči tajil, že se cítí být ženou. Rozhodl se, že se nechá přeoperovat. Nikola se to snaží brát tak, jak to je. Manžel to ale zatím přijmout nedokázal. Jak to nakonec dopadne?
Našeho jediného syna Honzu (19) jsem porodila až v pozdějším věku. Velmi dlouho se mi nedařilo otěhotnět. Málem jsme se s manželem Radkem (56) rozvedli. Nakonec to byl právě Radek, kdo naše manželství zachraňoval.
Syn byl dost zženštilý
Když byl Honza ještě malý kluk, nevěnovali jsme moc pozornost tomu, že si raději hraje s panenkou než s autem. Radek byl veliký kutil, a tak jsme vždycky postavili Honzíka k němu, aby se díval, co dělá táta. On se ale raději díval na to, jak se maluji. Všichni říkali, on z toho vyroste. Já si to vlastně říkala také.
Honza byl velmi křehké povahy. Někdy reagoval zbytečně přecitlivěle. Dávala jsem si to za vinu, měla jsem pocit, že jsem ho rozmazlovala. Však život ho naučí sám, ubezpečovala jsem sama sebe. Nechávala jsem všemu tak nějak volný průběh. Nechtěla jsem ho dusit nebo nutit k něčemu, co sám nechtěl.
Jakmile nastoupil do školy, ulevilo se mi. V kolektivu si udělá snad trochu ramena a zmužní. Když byl asi v osmé třídě, šla jsem na třídní schůzky, kde mi jeho učitelka řekla něco, co mě možná mělo trknout: „Váš syn si nerozumí s chlapci, je jen v dívčím kolektivu, je pak ostatním pro smích.“ Dělala jsem, že o tom vím a že je prostě takový.
Synovo přiznání
Opak byl pravdou. Byla jsem z toho trochu špatná. Když jsem se na to syna ptala, tvrdil mi, že se mu tam jedna holka líbí, a proto se baví jen s dívkami. Mně to stačilo a nechala jsem to být. Jenže to byl možná ten moment, kdy on sám věděl, že je něco špatně. Já jako rodič jsem nepoznala vůbec nic. To až zpětně.
Honza šel po základce na obchodní akademii. Po maturitě našel práci v jedné firmě na oddělení administrativy. Teď už jen aby našel hodnou holku, založil rodinu a my mohli v klidu žít a těšit se na vnoučata. Nic z toho se ale nestalo.
Zhruba půl roku po jeho osmnáctých narozeninách se rozhodl, že se nám svěří s tím, co ho roky trápí. Přišel k nám na oběd a už ve dveřích jsem věděla, že se něco děje. Začal velmi odhodlaně: „Mami, tati, já vám musím něco říct.“ Těžce jsem polkla. On pokračoval: „Jsem ve špatném těle. Jsem pohlavím muž, ale duší žena.“ Bylo vidět, jak se mu ulevilo.
Chce být ženou
Radek vyprskl smíchy se slovy: „Co to, prosím tě, meleš? Já ti nerozumím.“ Já už jsem něco tušila. Honza pokračoval: „Chci se nechat přeoperovat na ženu. A ani vy dva mi to nerozmluvíte. Říkám vám to jako hotovou věc.“ Manžel začal křičet, že to jedině přes jeho mrtvolu.
„Já mám syna a tak to také zůstane,“ křičel manžel. Honza se nedal a bojoval za svoje pocity a tužby. Radek se otočil na mě, že je to moje vina. Špatně jsem ho prý vychovala. Jenže taková věc není otázkou výchovy. Je to věc hlavy a srdce. Já, i když to bude velmi těžké, syna, vlastně dceru, podpořím.
Honza se pustil do zjišťování všech potřebných informací. Radek je stále v šoku, takže jeho postoj je aktuálně velmi negativní. Doufám, že se umoudří. Tvrdí, že pokud to Honza udělá, nechce ho už v životě vidět.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
