Facebook
Instagram
Tereza se s Pavlem rozhodli, že je čas založit rodinu. Pokus o miminko byl hned úspěšný a narodil se jim syn. Tereze se okamžitě spustily mateřské pudy, ale horší to bylo s Pavlem. Ten tvrdil, že jejich syn je velmi ošklivý. Zašlo to tak daleko, že se o něj odmítá starat nebo ho vzít ven. Jak takovou nepříjemnou situaci Tereza vyřeší?
S Pavlem jsme se vzali po tříleté známosti. Oba jsme si velmi přáli děťátko. Muž si moc přál syna, mně na tom nezáleželo. Jakmile jsme se začali pokoušet, podařilo se to rychle a my drželi v ruce pozitivní těhotenský test.
Pavel se na syna velmi těšil
Neustále jsme debatovali nad tím, jak bude asi miminko vypadat. Já mám poměrně veliké oči a Pavel má široký úsměv a velké zuby. Na prvním větším ultrazvuku se ukázalo, že to bude kluk. Manžel byl velmi šťastný, že bude mít k sobě parťáka na fotbal. Začali jsme kupovat vše potřebné, včetně oblečení. Já jsem těhotenství prožívala docela špatně, velmi často mi bylo zle od žaludku, ranní nevolnosti byly spíše celodenní.
Zhruba v osmém měsíci mě začaly velmi bolet kyčle a jakýkoliv pohyb byl velmi vysilující. Rozhodla jsem se, že už nebudu jezdit do práce a budu pracovat z domova. Pavel byl velmi natěšený a co mi na očích viděl, to udělal. Bylo to krásné období, měla jsem pocit, jako kdyby se do mě znovu zamiloval. Blížil se termín porodu a já začala být velmi nervózní. Nakonec jsem porodila o tři týdny dříve. Narodil se nám syn Lukáš.
Náš syn mu přišel ošklivý
Byla jsem tím momentem velmi dojatá. Byl krásný. Měl moje veliké oči a Pavlovu pusu. Když si ho vzal manžel do náruče, zatvářil se velmi znechuceně, že to nebude naše dítě. ,,Vždyť je hrozně ošklivý,“ řekl zcela upřímně. ,,Jak to myslíš, je nádherný, je ti podobný,“ utěšovala jsem ho. Pavel mi ho vrátil se slovy, že doufá, že z toho vyroste. Byla to zvláštní reakce. Místo, aby se radoval, dal ruce do dlaní, že máme ošklivé dítě. Po příchodu z porodnice se nic nezměnilo. Pořád komentoval, že je nesouměrný. ,,Po kom má tak veliké a divné uši, proboha."
Začalo mi to velmi vadit. Je to náš syn a on ho takto uráží. Čím starší Lukáš byl, tím to bylo celé horší. Když mu byl rok, víc se vybarvil. Mě skutečně moje veliké oči. Když mu narostly první zuby, bylo vidět, že je tuto genetiku sdělil po svém tatínkovi. Pavel odmítal chodit se synem ven, že se mu budou všichni smát, že má ošklivého syna. Absolutně jsem tomu nerozuměla. Bohužel, byl k celé věci tak negativní, že se vzdal jakýchkoliv povinností rodiče. Nechtěl ho mýt, přebalit. Jít na hřiště byl asi největší problém.
Dnes jsou Lukášovi dva roky a je nádherný. Okatý a zubatý klučík s kudrlinkami. Jsem na syna sama, protože Pavel ztratil mnoho času a syn k němu netíhne. Snad má manžel ještě čas to napravit.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
