Dora (39): Dlouho jsem se těšila na mateřské povinnosti. Teď jen slyším, co mě čeká za hrůzy

Tak nevím, dítě jsem chtěla, všichni mi to přáli. Teď se škodolibě smějí, jaké mě čekají galeje a že to náš vztah možná neustojí. Nejprve mě kamarádky litovaly, že nemám dítě, a teď tohle!

Klára (27): Obětovala jsem všechno pro jeho děti. On mi za zády připravil tu nejkrutější past

Dlouho se nedařilo

Otěhotnět pro nás nebyla žádná „brnkačka“. Trvalo to dva roky a za tu dobu jsem si vyslechla mnoho rad. Sice dobře míněných, ale zajisté nevyžádaných. Moje okolí se ale shodlo v jednom - všichni nám miminko moc přáli a když se konečně zadařilo, radovali se společně s námi. Proto nechápu, co se začalo dít poté, co jsem byla konečně „v tom“.

Jakmile se mi v prvním trimestru dělalo zle, ženské hned pokyvovaly hlavou s tím, že také měly neustále hlavu v záchodové míse. Dokonce jsem se dozvěděla, že kdekdo zvracel ještě na porodním sále. Naštěstí mě v druhém trimestru nevolnost opustila. „Počkej si na konec, zlaté zvracení. Pak tě bude bolet všechno. Já nemohla pomalu chodit. Rodíš v létě? Budeš mít nohy jako slon.“

A to byl teprve začátek. Najednou se rozpovídaly všechny moje kamarádky a příbuzné. Stačilo se zmínit o tom, co mě zrovna trápí. Poporodní stavy mi dávaly zabrat, a doslechla jsem se, že to je běžné a mám s nimi počítat. Že se nevyspím v šestinedělí? To ať se připravím, že bude mnohem hůř.

Marie (74): Připadám si zbytečná. Moje děti na mě nemají čas a vnoučata babiččinu kuchyni vyměnila za fast food

Jen počkej

„Teď je to miminko, leží tam, kam ho dáš. Počkej, až ti začne lézt. Počkej, až porostou zuby!“ Nekončí to evidentně nikdy. Mám si počkat, až bude běhat a já se nezastavím. A co teprve období vzdoru a věčné vztekání? Nebo separační úzkost, nechuť k jídlu, noční běsy a hrůza ze školky? Odpočinu si vůbec někdy?

To, abych se pomalu těšila, až půjdu do práce a dítě na vysokou. Protože dokud budeme pod jednou střechou, budu jen vynervovaná ženská. Copak to tak všechny mají a tají to bezdětným? Zároveň se je snaží nalákat do zoufalé party, aby v tom nebyly samy? Moc tomu nerozumím. Všichni gratulují k miminku a pak se otevřou stavidla strašení.

S kamarádkou jsem se tedy přestala bavit o dětech a přešla jen na téma „muži“. I tam jsem narazila. Dítě prověří vztah, skoro nikdo to neustojí. Chlapi si pořád myslí, že jejich vydělávání je pomoc, která by měla být dostatečná. Doma sotva s něčím pomůžou a brzy začnou řešit každou korunu, kterou žena utratí. To se mám na co těšit, předpokládám.

Alice (40): Už mě nebaví poslouchat, že kolegyně má dokonalé děti. Mají si užívat dětství, ne být jejími projekty

Jdu proti proudu

Já hodlám být upřímná. Kdo se mě zeptá, jestli je mateřství těžké, nebudu si vymýšlet. Nikomu ale nebudu dělat těžkou hlavu s tím, co ho všechno čeká za hrůzy. Záleží na úhlu pohledu. Pro někoho je stresující, že je doma hodiny a hodiny s dítětem a dny jsou stejné. Někdo si to umí udělat zábavnější, nad leccos se povznést.

Až moje mladší sestra bude mít miminko a postěžuje si třeba na nějakou malichernost, nezačnu jí poučovat, že bude hůř. Vyslechnu ji, případně poradím, pokud bude chtít. To úplně stačí, není třeba machrovat – „Uvidíš, až bude v pubertě a ani s tebou nepromluví.“

Ivana (38): V dětství mě ignorovala, teď mi ničí mateřství. Moje máma mě i po letech dokáže srazit na dno jedinou větou

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].