Ivana (24): Celé moje dospívání mě rodiče nutili dřít v rodinném podniku. Teď nevím, jak zachránit mladší sestru

Moji rodiče pracují v gastru. Svoji vlastní kavárnu měli, než jsem se narodila. Za mého života a života mojí sestry k tomu přidali ještě stánek pro cyklisty, pak penzion a dneska je z toho celé rekreační středisko, které jede celý rok. A já a sestra jsme tam nechaly naše mládí.

Lucie (36): Se sestrou jsme začaly podnikat a velmi se nám dařilo. Jenže pak mě sprostě vyšachovala a rozvrátila rodinu

Po škole jsem musela pomáhat

Už jako malá jsem pomáhala v kavárně. Máma tam byla neustále, táta taky, skoro neměli volno a já tam prakticky vyrůstala. Běhala jsem mezi stoly, doplňovala cukr, případně jsem mamce nosila špinavé nádobí za bar. Sem tam jsem něco rozbila a byl problém, ale většinu času jsem si to užívala.

Když jsem byla starší a máma byla těhotná nebo sestra byla maličká, buď jsem pomáhala tátovi nebo se sestrou. Jsme od sebe sedm let, takže mě rodiče považovali už dost velkou na to, abych se postarala o malého člověka.

A dlouho jsme to zvládali a nějak jsem v tom fungovali, ale když jsem se dostala do puberty, věci se začaly měnit. Zatímco moji spolužáci chodili do místního parku a popíjeli pivo a kouřili, já jsem chodila hned po škole do hospody, kavárny nebo penzionu a dělala jsem, cokoli bylo potřeba, abych našim pomohla. Zaplaceno jsem nedostávala, protože to je přece v rodině.

Gabriel (51): Dali jsme dceři všechno, co si přála. Teď se nás straní, protože jsme prý toxičtí

Utekla jsem

Před maturitou jsem doufala, že mi naši dají pokoj a nechají mě soustředit se na učení, ale sestra v tu dobu onemocněla, zrovna na můj svaťák, a rodiče mě neustále volali, ať jdu s něčím pomoct. Nakonec jsem se naštvala, ale seřvali mě, že jsem sobecká. „Máme tady rodinný podnik. Maturitu si můžeš zopakovat v září, až nebude frmol.“

Maturitu jsem nakonec udělala v řádném termínu, ale ještě to léto jsem odešla z domu. Naši mi neustále volali, kdy přijedu pomoct, protože je sezóna, ale já bydlela už u babičky a chodila jsem na brigádu, kde mi platili. Po několika měsících naši přestali volat a ozvali se zase až na jaře, když začínala sezóna. Moje studium na vysoké je příliš nezajímalo.

Nemusím asi říkat, že s našimi nemám moc dobrý ani blízký vztah. Já jsem se z toho hororu dostala, ale moje sestra je v něm pořád po uši a nedokáže odejít. Pracuje sedm dní v týdnu, tedy aspoň v sezóně, a nedostává ani plat. Nevím, jak ji odsud dostat, aniž bych se do toho já nezamotala.

Vilma (42): Místo motorky jsem si pořídila pohorky. Po letech péče o rodinu jsem našla štěstí v samotě na cestách

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].