
Hanka je zoufalá, její dcera Šárka jí oznámila, že nenastoupí na vysokou školu do Prahy, na níž se poctivě připravovala, a také nakonec k radosti rodičů i prarodičů dostala. Prý je šťastná v práci, kterou v létě dělala jako brigádu.
Pedagogická fakulta a práce učitelky jazyků, o které dcera snila, pravděpodobně zůstanou zapomenutým snem. Šárka vyměnila studium na Karlově univerzitě za práci v malém začínajícím veganském bistru, kde byla v létě na brigádě. Na svém plánu nyní odmítá cokoli změnit. Je strašné sledovat, jak si dcera ničí budoucnost a šlape po štěstí. Trochu si myslím, že jí v tom „trávožroutském bufetu“ vymyli mozek a manipulují s ní!
Vyměnila tofu za kvalitní vzdělání
„Mami, během léta mi došlo hodně věcí a opravdu nechci pracovat s dětmi. Pět let bych se na té škole trápila,“ opakovala mi Šárka už po několikáté. Mezitím si do jakéhosi notesu zapisovala nové recepty. „Mami, chci prostě zdravě vařit a péct. Jde mi to, všichni mě chválí! Ostatně už několikrát jsem tě zvala, aby ses zastavila,“ řekla mi.
„Šáry, chápeš, že ses dostala do Prahy na fakultu? Vždyť jsi chtěla učit a mít titul! Všichni jsme tě podporovali. Babička se z toho zhroutí, až se to dozví,“ domlouvala jsem jí. Opět se mi pokoušela vysvětlit, proč jí to její patlání v celozrnné mouce, odporném klepavém tofu a smradlavých kvašených salátech dává smysl.
V té chvíli jsem si už nemohla pomoct a rýpla si: „Vařit tofu a zrní, to je opravdu top kariéra! Vždyť to bistro stejně brzy zavřou, copak se u nás ve městě něco takového může uživit?“ Dcera se usmála jak Buddha, kterého v tom pochybném bufetu měli za výlohou, a sdělila mi, že pak by šla prostě dělat stejnou práci jinam.
Manipulují s ní
„Holčičko, jsi naivní, podle mě ta majitelka nemá nikoho jiného a prostě s tebou chytře manipuluje,“ pokračovala jsem. Ale bylo to marné, Šárka měla růžové brýle a byla přesvědčená, že našla svůj talent, své místo na planetě a bude tak navždy šťastná.
Byla jsem vzteky bez sebe! Vzdala se titulu, jisté budoucnosti a smysluplné práce, kterou ostatně ani nemusela vykonávat, pokud by chtěla nakonec dělat něco jiného. Jenže ani na to neslyšela, prý nechce strávit pět let někde, kde jí to naprosto nedává smysl. Mé sny splaskly jako špatně upečený koláč.
Uvažuji, že zavolám její šéfové
Pár dní nato mi dcera ukázala pracovní smlouvu. Vše na ní sice bylo v pořádku, i plat byl vcelku obstojný. Ale pochopitelně mě to neuklidnilo. Kuchařka či pekařka, nebo jak to nazvat, a zároveň i obsluha v bufetu není nic, čím by se mohla chlubit.
Navíc by dcera byla naprosto úžasná učitelka. S dětmi to uměla, všude byla oblíbená, ve skautu vedla družinu dívek. Děti jí milovaly. Jenže ona si trvala na svém. „Mamko, já vím, že se ti to nezdá, ale já tam jsem šťastná. Navíc měla šéfová sedm zájemkyň, ale nakonec to místo nabídla mně. Jednoduše jsem se během brigády osvědčila. Majitelky si navíc moc vážím, je to skvělý a inspirativní člověk!“ Mám chuť, a vážně o tom přemýšlím, že si s tou „inspirativní“ ženskou promluvím, zjevně mou dceru pořádně „zblbla“.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].