Gabriel (51): Dali jsme dceři všechno, co si přála. Teď se nás straní, protože jsme prý toxičtí

Nikdy bych nevěřil, že něco takového budu někdy vyprávět. S manželkou jsme dceři celý život dávali to nejlepší. Od malička měla všechno – kroužky, jazykové kurzy, drahé školy, výlety do zahraničí. Nikdy jsme jí nic neodepřeli a neřekli jí ne. Možná to byla chyba.

Hynek (42): Dcera nám kvůli telefonu lhala a plížila se nám za zády. Museli jsme přijít s radikálním řešením

Fandili jsme jí

Po vysoké škole chvíli tápala. Zkoušela práci v marketingu, pak chvíli učila jógu, chvíli cestovala. Ale my jsme jí věřili a podporovali ji. Všichni se přece nějakou dobu hledají. Když přišla s tím, že se chce stát certifikovanou life koučkou, opět jsme ji podpořili. Zaplatili jsme jí kurz za desítky tisíc korun.

Na začátku se zdála šťastná. Mluvila o tom, jak konečně našla smysl života. Posílala nám fotky z různých workshopů, pořád se usmívala, měla kolem sebe spoustu stejně nadšených lidí. Dokonce nám nabízela pomoc. Manželce řekla, že jí pomůže najít smysl života a mně by prý mohla pomoct na stará kolena nastartovat život. Nechápali jsme, co tím myslí.

Ale pak se věci začaly měnit. Nejprve omezila návštěvy. Tvrdila, že má hodně práce, že je přehlcená. Pak začala rušit i společné oslavy. Prý že tyhle tradiční rodinné akce jsou plné negativní energie. A nakonec s námi v podstatě odmítla nadále komunikovat. Přestala nám dokonce zvedat i telefony.

Karel (54): Máma po tátově smrti hrozně sešla. Když skončila v nemocnici, zjistil jsem, že je to s ní opravdu vážné

Nevím, kde jsme udělali chybu

Pak nám jednoho dne přišel dlouhatánský e-mail, v kterém se psalo ledacos, ale hlavně toto: „Musím s vámi ukončit kontakt. Naše rodina pro mě vždy byla toxická, nikdy jsem se mezi vámi necítila dobře. Mám vás ráda, jste moji rodiče, ale já jsem si našla novou rodinu, která mě přijímá takovou, jaká jsem.“

Bylo to jako rána pěstí. Dáváte dítěti celý život všechno, co můžete, podporujete ho, milujete ho bez výhrad a pak si přečtete, že jste přítěž. Zkoušeli jsme to ještě zachránit, psali jsme jí, volali, ale bylo to marné. Odpovědí bylo ticho. Nebyli jsme schopni se s ní spojit, ale bylo to k ničemu.

Dnes ji vídáme jen na sociálních sítích, kde postuje motivační citáty o odpoutání se od toxických lidí a uzdravování svého vnitřního dítěte. Určitě tím myslí i nás. Pořád si říkám, kde jsme udělali chybu. Možná jsme na ni měli být tvrdší, možná jsme jí neměli dávat všechno, ale nechcete pro svoje dítě to nejlepší?

Karolína (22): Otec mě načapal, jak sleduji lechtivý seriál. Reakce rodičů se mě hluboce dotkla

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].