Karel (54): Máma po tátově smrti hrozně sešla. Když skončila v nemocnici, zjistil jsem, že je to s ní opravdu vážné

Po smrti táty se moje máma hodně uzavřela. Byli spolu více než 50 let a jeho odchod vůbec nenesla dobře. Snažil jsem se jí všemožně pomáhat a povzbuzovat ji, ale ona mě nechtěla ani pustit k sobě domů. To se změnilo, když zkolabovala a musela pro ni přijet záchranka. Když jsem vešel do jejího bytu, byl jsem v šoku.

Daniel (32): Máma se zbavila majetku a odstěhovala se do chatové oblasti. Bál jsem se, že je to sekta

Ze stavu mámina bytu jsem byl v šoku

Moji rodiče byli vždycky hodně šetřiví. Nikdy se u nás nekupovalo nic, co nebylo potřeba. Zbytečně se nesvítilo, zbytečně netekla ani voda. Patřím ještě ke generaci, která byla vychovaná v tom, že jedna důkladná koupel za týden stačí, pokud se člověk výrazně nezpotí.

Ukázalo se, že moje máma se po smrti táty změnila. Celý její byt byl zavalený věcmi, které posbírala kdovíkde, a neskutečně to tam smrdělo. Když jsem dorazil, abych byl u jejího převozu do nemocnice, záchranáři měli na obličejích masky. Sousedi stáli u dveří a zakrývali si ústa kapesníky nebo oblečením. Bylo mi trapně.

Naše dlouholetá sousedka si mě pak zavolala a leccos mi vysvětlila. „Vaše maminka už týdny nevyšla ven. Zkoušela jsem za ní jít, pozvat ji na kafíčko. Nikdy nepřišla. Všichni kolem si začali všímat, že z vašeho bytu vychází smrad, ale nechtěli jsme ji rozrušovat.“ Právě ona slyšela, že máma spadla, a zavolala záchranku i mě.

Lucie (31): Máma mi nikdy neřekla, kdo byl můj otec. Dozvěděla jsem se to až po její smrti

Uzavřeli jsme s mámou dohodu

Máma skončila v nemocnici, kde ji umyli a postupně dali dohromady. Ukázalo se, že se několik týdnů neumyla, byla silně dehydrovaná, protože nechtěla pít, a jedla jen zbytky, které už ani nebyly bezpečné.

Byl jsem v šoku! Vůbec jsem to nechápal. Moje máma byla vždycky rozumná a praktická. Ale pak, když se dala trochu dohromady, mi to vysvětlila. Když táta umřel, bála se, že to sama finančně neutáhne. Začala šetřit na všem, ale postupně se propadla do jakési mánie a nedokázala přestat. Takže se nemyla a nepila, aby neplýtvala vodou, nejedla, aby neutrácela peníze. Dokonce si večer ani nerozsvěcela, aby nespotřebovávala elektřinu.

„Proč jsi mi něco neřekla?“ zeptal jsem se jemně. Prý se bála, abych si nemyslel, že se zbláznila. To chápu, protože jsem si to chvíli opravdu myslel. Dneska už je z nemocnice zpátky, byt jsme mezitím vyčistili a dali do pořádku. Máme dohodu, že za ní budu každý týden jezdit a kontrolovat, jak žije.

Gabriel (22): Máma si myslí, že bez manželky umřu hlady. Já se ale o sebe umím postarat lépe než můj otec

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].