
Gabriel byl vychovávaný rodinou, ve které platí tradiční role a rozdělení práce. Jeho máma mu pořád říká, že by si měl najít nějakou ženu, která se o něj postará. Ale on to nepotřebuje...
Moji rodiče mají pevně nalinkovaný vztah. Máma vaří, peče, uklízí a táta je ten, kdo opravuje věci a kutí. S tátou jsem vždycky kutil i já a umím leccos opravit a věci se postarat. Máma mě sice nikdy vařit neučila, ale i tak jsem se to naučil.
Mají tradičně rozdělené role
Co jsem začal chodit na výšku a oběma docvaklo, že si asi jednoho dne najdu nějakou známost, možná se i ožením a budu mít rodinu, poslouchám jen, jak je neuvěřitelně důležité, abych si našel ženu, která umí vařit a postarat se o mě. Máma neustále mluví o tom, jak by táta byl bez ní úplně ztracený a ani by se nenajedl. Táta jen přikyvuje, zatímco jí svoji odpolední svačinu.
Když jsem byl mladší, nevěnoval jsem těm tradičně a zastarale rozděleným rolím pozornost, ale když se na to dívám teď, nestačím se divit. Většinu těch „ženských prací“, jak tomu oba rádi říkají, jsem se naučil sám a po maturitě si za peníze, které jsem dostal, koupil nové hrnce, protože mě bavilo vařit. Ale to jim nevysvětlím.
Nebudu říkat, že první měsíce, kdy jsem bydlel sám, byly jednoduché. Sice jsem si uměl uvařit, ale neuměl jsem zapnout ani pračku. Prala vždycky máma a říkala: „Ježiš, tebe k tomu pustím a budu mít zničené oblečení.“ A tak jsem se do toho nehrnul, ale pravda je, že prvních pár vypraných praček nedopadlo zrovna dobře.
Chci se postarat sám o sebe
Ale pak samozřejmě přišly nové výzvy. Byl jsem vychovaný, abych byl šetrný, abych zbytečně neutrácel, takže když jsem někde něco vylil, někde zůstala skvrna, když jsem se potřeboval zbavit vodního kamene, vždycky jsem si vzpomněl, že moje máma na to má nějaký recept, nějakou fintu, ale nechtěl jsem volat.
Nakonec jsem ale vždycky vyměkl, protože moje máma prostě věděla, jak na to. Ani Google mi nedokázal poradit stejně jako ona. Takže když jsem na něco narazil, potřeboval poradit s vařením nebo něčím v domácnosti, prostě jsem vzal telefon a volal. A vždycky jsem se dočkal stejné prupovídky: „Musíš si někoho najít, někoho, kdo se o tebe postará. Tohle bys neměl dělat sám.“
Já na jejich tradiční role a představy nevěřím, ale chápu, že někdo ve vztahu ví tohle, druhý zase tamto, ale já se nemíním cpát do vztahu jen proto, abych měl doma další Google. Chci někoho, kdo bude můj parťák, ne kdo se o mě bude starat.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




