Klára (27): Konečně bydlím sama, moje matka mi to ale kazí. Její posedlost úklidem je nesnesitelná

Jsou to dva měsíce, co se mi konečně podařilo vylétnout z hnízda a zařídit si vlastní bydlení. Byla jsem na sebe pyšná. Jedinou kaňkou na mé radosti je moje maminka, která je až přehnaně puntičkářská.

Tereza (33): Máma mě celý život jen kritizovala. Když jsem jí to vyčetla, udělala ze sebe oběť

Nečekaně se ohlásila na návštěvu

Asi před čtrnácti dny mi z ničeho nic zavolala. Ještě u mě nebyla, ale byla zrovna poblíž, a tak se zeptala, jestli by se nemohla do půl hodiny stavit. Souhlasila jsem, proč ne? Ráda jí byt ukážu, ať vidí, jak hezky jsem se zařídila. V ten moment mě ale polil pot. Na návštěvu jsem rozhodně připravená nebyla.

Podlaha nebyla vytřená, po bytě se povalovaly hromádky prádla a kuchyňská linka byla plná špinavého nádobí. Snažila jsem se v rychlosti zachránit, co se dalo. Znám svou mámu a její posedlost úklidem. Kdyby ten nepořádek viděla, nejspíš by ji ranila mrtvice.

Tereza (26): Máma přežívala v hluboké samotě. Vzala jsem osud do vlastních rukou a domluvila jí rande s kolegou

Mamka vždycky byla pes na pořádek

Moje máma je totiž až fanaticky pořádkumilovná. Od dětství jsem slýchala, že úklid je nadevše. Jakmile něco nebylo na svém místě, byl doma oheň na střeše. Pamatuji si, jak máma fanaticky drhla všechno dezinfekcí – záchod, koupelnu i kuchyň. Bylo to děsivé. S tatínkem jsme si za jejími zády klepali na čelo, ale věděli jsme, že jakákoli domluva je zbytečná.

S touto vzpomínkou jsem teď horečně uklízela. Můj byt sice není žádný palác, jen dva pokoje, ale i tak jsem nestihla všechno dát do pořádku, než mamka zazvonila. Bylo mi jasné, že se schyluje k malé katastrofě. A taky že ano.

Nikola (37): Moje máma neviděla už rok vnoučata. Je uražená kvůli poslední hádce

Mamka mi zkritizovala úplně všechno

Všechno, co v mém bytě viděla, se stalo terčem kritiky. „Jak to, že nemáš vytřenou podlahu? A kdo za tebe bude luxovat?“ ptala se s neskrývaným znechucením. V každém rohu našla něco, co jí vadilo. Nic nepochválila, jen kritizovala. Když nakonec dodala, že si myslela, že mě vychovala lépe a k většímu pořádku, bouchla jsem. „Ty mi opravdu nemůžeš říct ani jedinou hezkou věc? Musíš mě pořád jenom peskovat? Chtěla jsem, abychom si udělaly hezké odpoledne, ale ty o to zjevně nestojíš,“ vyjela jsem na ni.

Moje slova ji na chvíli zarazila, ale i tak bylo znát, jak se jí můj byt i můj přístup k domácnosti příčí. Řekla, že bychom měly jít raději na kávu někam do kavárny a že mě zve. Bylo jasné, že u mě nechce strávit ani minutu navíc. Nechápu to. Proč zrovna já musím mít takovou matku?

Andrea (46): Už mě vytáčí nespravedlnost v naší rodině. Máma pomáhá jen bratrovi, já jsem pro ni ta soběstačná

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].