
Alicino manželství se rozpadá kvůli tchyni, která u nich bydlí. Začala totiž předělávat domácnost podle sebe a kritizovat Alici. Manžel se jí nezastane, vždy stojí na straně své mámy.
Moje manželství s Vojtou se zdálo být dokonalé. Rozuměli jsme si i beze slov, dělili jsme si povinnosti a i po pěti letech jsme se dokázali spolu zasmát. Naše malé, útulné hnízdečko nám přinášelo štěstí. Všechno se ale změnilo, když se k nám po pobytu v nemocnici dočasně nastěhovala jeho matka. Netušila jsem, že se můj domov brzy promění v místo, kde se budu cítit jako nechtěná cizinka.
Tchyně použila naše peníze
Zpočátku byla tchyně v pohodě, ale asi po týdnu začala přebírat velení. Nejprve jen přesouvala věci v kuchyni, aby to prý bylo „praktičtější“. Vojta to zlehčoval s tím, ať jí dopřeju pocit domova. Brzy si však začala zvát návštěvy, aniž by se mě zeptala. Vracela jsem se z práce a v obýváku seděla sousedka nebo žena z pěveckého sboru, kterou jsem nikdy neviděla. Cítila jsem se nesvá a náš byt pro mě přestal být útočištěm.
Jednou jsem se v sobotu chystala na velký úklid, což pro mě byla svým způsobem i relaxace. Sotva jsem vytáhla vysavač, tchyně mě zastavila. „Miláčku, tím se netrap. Poprosila jsem paní Zuzku, aby k nám dnes přišla a všechno dala do pořádku. Zaplatila jsem jí z Vojtových peněz, co má v šuplíku. Snad to nevadí,“ pronesla bezelstně.
Vyrazilo mi to dech. Nejenže si najala uklízečku bez mého vědomí, ale ještě sáhla na naše peníze. Když jsem si večer postěžovala Vojtovi, jen mávl rukou. Prý to myslela dobře a já zase přeháním. Z jeho strany jsem necítila žádnou podporu.
Manžel stál na straně své matky
Tchyně mezitím obsadila i koupelnu svými krémy a všudypřítomným osvěžovačem vzduchu s vůní levandule, kterou nesnáším. Když jsem se Vojtovi svěřila, že už to dál nezvládám a že se cítím ignorovaná, chladně se zeptal: „A co po mně vlastně chceš? Abych vlastní matku vyhodil na ulici?“ Nazval mě přecitlivělou a tím naše debata skončila.
Poslední kapkou pro mě byla neděle, kdy jsem se rozhodla upéct koláč. Jen co jsem si připravila suroviny, přišla do kuchyně tchyně a poznamenala, že je zbytečné dělat takový nepořádek kvůli jednomu moučníku. Požádala jsem ji, aby mě alespoň v mé vlastní kuchyni nechala na pokoji. Uraženě odvětila, že si myslela, že byt je společný. V tu chvíli přišel Vojta a okamžitě se postavil na její stranu. „Opravdu se musíme pořád hádat? Nemůžeš se prostě trochu uklidnit?“ zeptal se mě zklamaně.
Odešla jsem kvůli tchyni
O dva týdny později jsem se odstěhovala. Když byl Vojta v práci, sbalila jsem si věci. Nechala jsem mu jen krátký vzkaz. Pronajala jsem si malou garsonku na kraji města a první noc jsem proplakala – ne steskem, ale úlevou. Vojta zavolal jen jednou, ale o nic nebojoval.
Od společných známých jsem se doslechla, že jeho máma zůstala v našem bytě natrvalo. Už mě to ale nezajímalo. Pochopila jsem, že láska někdy nestačí. Vztah bez respektu a hranic je jen společná adresa. Já potřebovala opravdový domov.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




