Aneta (31): Bydlení u tchyně mi zničilo manželství. Zakazovala mi vařit a můj muž se mě nezastal

Když jsem si brala Pavla, snila jsem o společném životě, hezkém bydlení a dětech. Ještě před svatbou jsme se shodli, že budeme bydlet s jeho matkou, abychom ušetřili. Věřila jsem, že je to jen dočasné řešení, než si našetříme na vlastní byt.

Mariana (33): Tchyně mě neustále kritizuje a manžel mlčí. Už jsem jí to musela vrátit

Tchyně má svá pravidla

U tchyně jsem se ale necítila jako doma. Když jsem nadšeně navrhla, že uvařím večeři, zarazila mě. „V tomto domě je kuchyně moje,“ řekla a utírala linku. Pavel se jen usmál a dodal, že máma stejně vaří nejlépe. Chtěla jsem něco namítnout, ale raději jsem mlčela.

O pár dní později jsem se rozhodla udělat Pavlovi radost a uvařit koprovku, kterou miluje. V kuchyni to vonělo a já se na chvíli cítila šťastně. Pak se vrátila tchyně. Beze slova ke mně přistoupila a chladně pronesla: „Nesahej na mé hrnce. Nemusíš se tak vnucovat, všechno mám naplánované. Dnes měly být karbanátky.“

Zůstala jsem stát s vařečkou v ruce a nevěděla, co říct. Snažila jsem se vysvětlit, že jsem jen chtěla udělat Pavlovi radost, ale trvala na tom, že tohle je její byt a její kuchyně. Cítila jsem se jako cizinec, kterého vlastně nikdo nepozval na návštěvu.

Dagmar (29): Manžel dovolil tchyni, aby měla klíče od našeho bytu. Musela jsem ji vyhodit sama

Musela jsem odejít

O víkendu jsem sebrala odvahu a navrhla Pavlovi, že bychom si mohli konečně najít vlastní pronájem. „Ale co by na to řekla máma? Mohla by se urazit,“ zamumlal, aniž by odtrhl oči od telefonu. Když jsem mu se zoufalstvím v hlase řekla, že se tu cítím jako vetřelec, jen odvětil, že přeháním. Dál se díval do telefonu, jako by téma bylo uzavřené. V tu chvíli mi došlo, že nemám manžela, ale spolubydlícího, který se bojí postavit vlastní matce.

Jednoho večera jsem ležela v posteli a slyšela smích z kuchyně. Tchyně připravila Pavlovi jeho oblíbené maso na houbách. Mne se ani nezeptala, jestli nechci ochutnat. Možná zapomněla, že tam vůbec jsem. Tehdy jsem se rozhodla. Vstala jsem a začala jsem si balit věci. Cítila jsem, že tohle není můj domov a Pavel už není můj manžel. S kufrem v ruce jsem potichu odešla. Nikdo mě nezastavil.

Alena (31): Tchyně si ode mě půjčovala peníze. Když se mi to přestalo líbit, se zlou jsem se potázala

Zůstala jsem sama

Zamířila jsem ke kamarádce, která měla volný pokoj. Konečně jsem měla prostor jen pro sebe, kde mi nikdo nevyčítal, co a jak vařím. Pavel mi ještě ten večer zavolal a řekl, že dělám scény a že jeho matka to přece myslí dobře.

Nezměnila jsem názor. Věděla jsem, že se nevrátím. Nechtěla jsem znovu zažít to ponížení. Teď jsem byla sama, ale konečně svobodná.

Od toho večera uplynuly dva měsíce. Našla jsem si menší podnájem. S Pavlem nejsme moc v kontaktu, ani jednou se nezeptal, jak se mám nebo proč jsem vlastně odešla. Možná byl rád, že se to vyřešilo takhle tiše a bez hádek. Občas je mi samotné smutno, ale aspoň v mém podnájmu není to dusivé napětí, které jsem cítila u tchyně.

Alice (35): Tchyně mi během dovolené zničila zahradu. Přišla jsem nejen o květiny, ale také o vzpomínky

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].