
Dagmar je matkou dvouletého syna Matyáše. Její tchyně má v oblibě chodit kontrolovat, co dělá Dagmar během dne. A když tchyně zjistí, že odpočívá, dočká se ošklivých urážek...
Můj manžel je mamánek. Bohužel jsem to neodhalila před svatbou a celý ten jejich podivný vztah jsem sice vnímala negativně, ale hodně jsem ho bagatelizovala. Síla jejich vztahu se naplno ukázala až po narození našeho syna.
Narozením syna pro mě začalo peklo
Svou tchýni jsem od prvního dne respektovala. Vlastně jsem byla ráda, že mám za manžela slušného člověka, který se hezky stará o svou matku. Vše jsem si idealizovala. Byla jsem přesvědčená, že když se stará o ni, bude se jednou hezky starat i o mě. To se samozřejmě vyplnilo, ale jako bonus k tomu mám i jeho maminku, která je nedílnou součástí naší rodiny.
Dokonce má klíče od našeho bytu a svolení od svého syna, že k nám může kdykoliv přijít bez ohlášení. „Mami, jsi součástí naší rodiny, ty se přece na návštěvu nemusíš ohlašovat. Takže když ti bude smutno, přijď. Dagmar je doma, jistě uvítá pomocnou ruku,“ slyšela jsem manžela, jak mluví se svou matkou. Doslova jsem zkameněla z představy, co bude následovat.
Na nevyžádané rady je tchyně expert
Od prvního dne, co jsem porodila Matyáška, byla u nás tchyně víc než doma. Byla jsem z celé situace zoufalá. Ztratila jsem své soukromí. Můj domov se stal veřejným místem, kam si tchyně chodila, kdykoliv se jí zachtělo. Nemohla jsem po bytě chodit ve spodním prádle. Nemohla jsem si udělat pohodlí a být celý den v pyžamu. Můj manžel mi oponoval, že jeho maminka je rozumná, a tak ať se chovám naprosto přirozeně.
Jenže on neviděl pravou tvář své matky. K němu byla matka láskyplná a milující. Byla chápající osobou. Pro mě měla jen sérii nevyžádaných rad a slova pohrdání. Syn v noci nespal. Když jsem si s ním šla přes den lehnout, pokaždé do bytu přišla tchyně. Když nás nenašla v obývacím pokoji, klidně šla do ložnice a zkontrolovala, co tam děláme. „Jo, ty spíš taky. A přes den. Ty se teda umíš hýčkat. To jsem neznala, jít si lehnout přes den,“ slyšela jsem přes zavřené dveře.
Urážky jako na běžícím pásu
„Místo fintění bys měla uklízet, když syn spí. Tak jsem to dělala já,“ slyšela jsem za zády, když jsem si v koupelně nanášela pleťovou masku. Ujely mi nervy a tchyni jsem vyhodila z bytu. Bohužel si stěžovala manželovi a nakonec jsme se pohádali my dva. Požadovala jsem, aby tchyně vrátila klíče od našeho bytu, a svůj požadavek podložila argumenty, kde jsem vylíčila svou ztrátu soukromí.
Manžel sice chápal můj postoj, ale nedokázal své matce vzít to, co jí nasliboval. Nezbylo mi, než dát manželovi ultimátum. „Promiň, ale buď já, nebo ona. Nikdy jsem to takto nechtěla, ale nehodlám už dál žít v bytě, kde si nemohu dělat, co chci,“ ostře jsem řekla svůj názor. Dosáhla jsem svého, i když to rozbilo rodinné vztahy. Moje s manželem, ale i s tchyní. Věřím, že si vše časem sedne a budeme zase spokojená rodina.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].