
Mladí manželé se rozhodli, že pozvou rodiče na oběd a při té příležitosti oznámí radostnou novinu. Že čekají dítě. Jenže Beatina tchyně nezareagovala zrovna nejlépe. Odstrčila Beatu a začala objímat syna...
Od začátku vztahu s Honzou jsem cítila, že mě jeho matka moc nemusí. Ale chovala jsem se k ní slušně, a tak žádné spory nevznikaly. Tedy musela jsem se povznést nad chlad, který z této ženy vůči mé osobě proudil.
Dalo mi hodně práce zůstat usměvavá
Nechtěla jsem vypadat jako hysterka, a tak jsem si své starosti s manželovou matkou nechala pro sebe. Nesvěřila jsem se svým rodičům, natož Honzovi. Ten svou matku miloval. Neustále o ní mluvil, když jsme byli na dovolené, tak jí kupoval drahé dárky a chodili jsme tam pravidelně na návštěvu.
Honzův otec byl fajn. A tak se návštěva dala vydržet. Moji rodiče Honzu přijali jako svého dalšího syna, a tak se jistě u mých rodičů cítil milován a vítán. Trochu jsem mu záviděla. Často jsem si představovala, jaké to musí být hezké, když je člověk členem velké milující rodiny. Jenže to nebyl můj případ.
Uspořádala jsem velké rodinné setkání
S Honzou jsme se několik měsíců snažili o početí potomka. „Lásko, jsem nejšťastnější chlap na světě. Budu táta. Budeme tři,“ objímal mě Honza. Byl to jeden z nejhezčích okamžiků, který jsem v životě zažila. Jenže od začátku mé těhotenství provázely problémy. A tak jsme čekali až do čtvrtého měsíce, kdy se konečně potvrdilo, že se jedná o těhotenství prosperující.
V té době jsem věděla, že budu v pracovní neschopnosti až do porodu. Uspořádala jsem rodinné setkání, kde jsme s Honzou chtěli velkou novinku oznámit. My, moji rodiče, tchyně a tchán, sestra a obě manželovy sestry. Stoupli jsme si s Honzou asi tři metry od jídelního stolu a pronesli jsme: „Naši milí, oznamujeme, že nás bude o jednoho víc.“
Tchyně všem ukázala, jak jí na mě nezáleží
Všichni začaly pískat a jásat. Tchyně najednou vylítla od stolu, hrubě mě odstrčila od manžela a začala ho objímat. Visela mu na krku, cloumala s ním a brečela dojetím. Do mě strčila takovou silou, že jsem spadla na zem. Seděla jsem na zemi a nechápala, co se to během vteřiny událo. Můj táta vyskočil a začal mě zvedat ze země.
Začala jsem plakat, jelikož mi přišlo neskutečně líto, že Honza se k celé záležitosti vůbec nepostavil jako můj chlap a dělal, že se nic nestalo. „Co blbneš, vždyť se nic nestalo. Mamka to tak nemyslela. Nepřeháněj. Tak jsi neudržela rovnováhu a sedla si na zadek. Tak to nezveličuj a nedělej problémy,“ kázal mi Honza, když jsem mu vyčítala jeho reakci. Jsem zmatená a radost z těhotenství vystřídala nejistota z budoucnosti.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




