
Magda s hrůzou sledovala, jak se její vysněný domov pod rukama tchyně mění v nevkusný kýč. Naštěstí ji manžel podržel v rozhodujícím střetu a dnes už bydlí podle sebe.
Když jsme s manželem přebírali klíče od našeho nového bytu, třásly se mi ruce štěstím. Byli jsme manželé tři roky a tohle bydlení mělo být odměnou za všechny ty nekonečné přesčasy.
Jenže radost měla trpkou příchuť. Výraznou část peněz na akontaci nám totiž dala tchyně. Tehdy nás ujistila, že jde o dar, abychom to měli v začátcích snazší. Netušila jsem, že si tím chce koupit právo zasahovat do našeho života.
Tchyně se montovala do našeho bydlení
Problémy začaly prakticky hned. Když jsme s architektem plánovali koupelnu, tchyně okamžitě zasáhla s tím, že moderní sprchový kout je nepraktický a musíme mít klasickou litinovou vanu. Přesto jsme si tehdy prosadili svou.
Kvůli našemu pracovnímu vytížení se nabídla, že bude na stavbu dohlížet. Jako důchodkyně měla čas kontrolovat řemeslníky, a tak jsme jí s vděčností svěřili klíče.
Brzy se to však obrátilo proti mně. Jednoho dne jsem přišla do bytu a zjistila jsem, že naše vysněná skandinávská modř v ložnici zmizela. Stěny byly přetřené na sytě broskvovou, protože tchyně rozhodla, že modrá je příliš studená. Když jsem jí rozrušená volala, jen mě odbyla slovy: „Udělala jsem vám laskavost, s nábytkem to bude vypadat důstojně.“
Kuchyňská katastrofa
Skutečná válka ale vypukla až v kuchyni. Vaření je moje vášeň, a proto jsem si vybrala smaragdově zelený obklad z ručně vyráběné keramiky. Čekala jsem na něj týdny a zaplatila něco přes 18 tisíc korun.
Během mé krátké pracovní cesty měla tchyně dohlédnout na obkladače. Když jsem se vrátila a rozsvítila v kuchyni světlo, málem se mi zastavilo srdce.
Místo mé luxusní zelené stěny tam svítil levný béžový obklad s rustikálním vzorem ovoce a džbánků. „Našla jsem tyhle kachličky v akci, byla to skvělá příležitost a ušetřila jsem vám peníze,“ oznámila mi tchyně vítězoslavně, zatímco moje nerozbalené krabice se zeleným obkladem ležely v koutě jako odpad.
Rozhodující střet s tchyní
Následující ráno jsem donutila manžela, aby se mnou jel na stavbu. Atmosféra by se dala krájet. Konečně jsem se tchyni postavila a zeptala se, kdo jí dal právo měnit můj projekt.
Okamžitě vytáhla svůj nejsilnější trumf a připomněla nám, že byt pomohla financovat, takže má právo do všeho mluvit.
Podívala jsem se na manžela. Byl to rozhodující moment. Zastal se mě a rázně matce vysvětlil, že tohle je náš domov, nikoliv její, a že překročila všechny myslitelné hranice. Požádal ji o vrácení klíčů, které tchyně s poznámkami o nevděčných dětech hodila na zem a rozzuřeně odešla.
Konečně ve vlastním bydlení
Zůstali jsme v prázdné kuchyni sami s těmi příšernými kachličkami. Manžel neváhal ani vteřinu a požádal řemeslníka, aby všechno okamžitě otloukl až na cihlu.
Zvuk sbíječky drtící béžovou hrůzu byl pro mě tou nejkrásnější hudbou – byl to zvuk svobody. Oprava nás stála další tisíce, které jsme si raději půjčili v bance, abychom už od tchyně nemuseli vzít ani korunu.
Když pak konečně na stěně zazářila má vysněná zelená, věděla jsem, že to stálo za to. Trvalo půl roku, než se vztahy v rodině alespoň trochu uklidnily, ale hranice už byly jasně dané.
Tchyně se zklidnila
Dnes, když piju kávu ve své vysněné kuchyni, cítím se konečně doma. Tato zkušenost nás s manželem neuvěřitelně sblížila a naučila nás, že loajalita k partnerovi musí být silnější než strach z rodičů.
Tchyně už při svých návštěvách design nekomentuje. Pochopila, že v našem bytě i v našem životě už ztratila moc. Někdy je zkrátka nutné něco totálně zdemolovat, abyste na pevných základech mohli postavit to, co bude skutečně vaše.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




