
Klára odhalila děsivé tajemství své tchyně. Ta ji totiž nemá ráda, a tak se jí chtěla pomstít skrze děti. Strašila je příšerami a vyhrožovala jim. Klára se rozhodla přestat stýkat s tchyní.
Kdyby mi někdo před pěti lety řekl, že se moje děti budou bát vlastní babičky, nejspíš bych se mu vysmála. Moje čtyřletá dvojčata, Matěj a Marek, ale při pohledu na svou babičku propadají hysterii. Schovávají se za mě a pláčou, že k ní nechtějí. Zatímco okolí mě přesvědčuje, že jen přeháním, já vidím tu čirou hrůzu v jejich očích.
Nikdy mě neměla ráda
Tchyně mě nikdy nepřijala. Od začátku jsem pro jejího syna nebyla dost dobrá a místo gratulace k těhotenství jsem si vyslechla, že mohl mít lepší život.
Když se kluci narodili, začala nás neustále kontrolovat. Chodila bez ohlášení, kritizovala můj způsob přebalování i kojení a tvrdila, že v zimě musím děti „otužovat“ častým větráním.
Můj manžel Filip mi vždycky říkal, ať si toho nevšímám. Jenže všechno se zhoršilo, když kluci začali mluvit a opakovat její jedovaté poznámky o tom, jak jsem líná a že se jí nelíbí ani můj hlas. Tchyně se mi zkrátka mstila skrze mé vlastní syny.
Tchyně straší děti
Marek jednou před mojí maminkou prohlásil, že jsem líná, protože to babička říkala, ale nesmí to nikomu prozradit. Tehdy mi došlo, že tchyně cíleně otravuje jejich dětskou mysl a využívá je jako nástroj v naší tiché válce.
Filip to sice omlouval jejím „specifickým smyslem pro humor“, ale znervózněl, když se Matěj začal v noci budit hrůzou z duchů, o kterých mu vyprávěla babička.
Věděla jsem, že to dělá schválně. Děti mi totiž prozradily, že jim babička vyhrožuje zavřením do temného sklepa, když nepřestanou plakat. Nebo je straší příšerou ze skříně, která si pro ně přijde, když budou zlobit.
Nenechám ji trápit moje děti
K rozhodujícímu střetu došlo, když jsem jednou nechala kluky u tchyně a šla jen do lékárny. Vrátila jsem se rychleji, než jsem předpokládala. Za dveřmi jsem zaslechla její hlas: „Jestli to někomu řeknete, přijde si pro vás ta příšera ze skříně a odnese vás. Rozumíme si?“
Vtrhla jsem dovnitř a našla děti s vytřeštěnýma očima. Později jsem si s tchyní zkusila promluvit mezi čtyřma očima, ale ona arogantně prohlásila, že své děti vychovala dobře a já jen ze sebe dělám lepší matku. Tím veškeré pokusy o usmíření definitivně skončily.
Moje děti konečně klidně spí
Od té doby se s tchyní nevídáme. Filip sice trpí, ale pro mě je nejdůležitější, že kluci začali konečně klidně spát. Už nemusíme v noci každou hodinu rozsvěcet všechna světla a Marek přestal stavět ke skříni židle, aby se strašidlo nemohlo dostat ven.
Nedávno se Matěj ptal, proč už nejezdíme k babičce, a já mu upřímně vysvětlila, že dokud dospělí neumí být na sebe hodní, je lepší se nepotkávat. Možná mi to manžel jednou bude vyčítat, ale klid mých dětí je pro mě důležitější než předstíraná rodinná pohoda.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




