Táňa (41): Moje tchyně si vymýšlela příběhy o všem možném, než ji jedna lež málem stála život

Tchyně
Zdroj: Freepik

Tánina tchyně si zakládala na pověsti neúnavné ženy činu. Kamkoli přišla, chlubila se svou šikovností a dokonalostí snad ve všem, na co sáhla. Dlouho jí to procházelo. Až do chvíle, kdy se jeden z jejích výmyslů vymkl kontrole a ona málem přišla o život.

Jana Szkrobiszová
Jana Szkrobiszová 14. 06. 2025 08:30

Už když jsem si Marka brala, tušila jsem, že jeho máma má sklon k přehánění. Brala jsem to jako její zvláštnost, poslouchala jsem ji, ale s rezervou. Marek mě před její bujnou fantazií varoval, jenže já to tehdy nebrala vážně. Možná si to sama neuvědomovala, ale svými výmysly škodila i nám. Například o Markovi tvrdila, že je primářem v jedné z pražských nemocnic. A tak se stávalo, že mu sousedé volali, když jim bylo zle, nebo dokonce zvonili u dveří. Jenže Marek byl vědec. Specialista na biochemii, nikdy nikoho neléčil.

Tchyně měla excelentní přesvědčovací talent

Bydleli jsme kousek od sebe, takže jsme všechny její smyšlenky zažívali doslova z první ruky. Jednoho dne si vymyslela, že vynalezla úplně nový druh čokolády. Chlubila se tím široko daleko. Řekli byste si, že kdo ji zná, už jí dávno nevěří a bere ji stejně jako my s rezervou. Jenže omyl. Tchyně byla mistryně v přesvědčování. Okolní sousedé se nechali zlákat na ochutnávku.

Kdyby si za ty výmysly nesla následky sama, neřeknu ani slovo. Ale místo toho vtrhla k nám celá rudá, s tlakem 190 na 100, a spustila: „Musíme to vymyslet! Přeci nebudu před lidmi za blbce!“
A kde mám jako vzít nový recept na čokoládu?“ stála jsem před její hysterickou prosbou jak opařená.
Nevadí, oni to stejně nepoznají. Udělej nějakou domácí a přidáme do ní sušené jahody a pistácie,“ zavelela.
A já jen zírala.

Tchyně potřebuje odbornou pomoc

Ano, nakonec jsme tu čokoládu opravdu vyrobili. Domácí, obyčejnou a jak se dalo čekat, nikdo nepoznal rozdíl. Nikdo nevěděl, co v ní je, ale hlavně: nebylo v ní nic nového. Jenže ty věčné nervy a záchranné akce mě začínaly dostávat. Historka s čokoládou byla jen malý střípek z nekonečné mozaiky toho, co neustále tropila.

Někdy její fantazie zacházela až do extrému. Tvrdila, že vyhrála medaile snad za všechno možné a že Marek má její nadání v genech. Prý si sama smontovala skříň, napsala knihu a zná se s celebritami. Právě tehdy nám došlo, že tohle už není jen potřeba uznání, ale signál, že tchyně potřebuje pomoc.

Našla si způsob, jak si zbytečně zkomplikovat život

Kupodivu náš návrh přijala s nadšením. Zavezli jsme ji ke známému specialistovi a nechali ji tam s pocitem, že jsme udělali, co jsme mohli. Nečekali jsme zázraky na počkání, ale aspoň malou naději na změnu. A skutečně! Tchyně nejenže šla dobrovolně, ale dokonce se vrátila nadšená. Na terapii si našla novou kamarádku, pacientku téhož lékaře. Všechno vypadalo slibně. Až do chvíle, kdy se rozhodly začít s horolezectvím.

Tchyně své nové známé nakecala, že bývala mistryně v lezení, zatímco ta druhá dáma milovala extrémní výzvy. Dvojice se vydala na skálu s vizí velkého dobrodružství. Ten den mi zavolala: „Táni, s Helčou vyrážíme za něčím velkým. Jen Markovi řekni, že mu sdílím polohu. Nemůžu se mu dovolat“. Stála jsem s telefonem v ruce a nevěřícně zírala.

Pamatuju si, jak mi Marek volal celý bledý. Jeho máma spadla z velké výšky. Měla polámané celé tělo. Ta druhá paní naštěstí vyvázla bez zranění. A my si jen kladli otázku: kam až tohle celé může zajít? Už to totiž není jen otázka na terapii, ale každodenní realita.

Další příběhy ze života →


Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Doporučené video

Související články

Další články