Nina (52): Ztráta milovaného manžela mě zdrtila. Jenže pak přišlo ještě něco horšího, na pohřbu za mnou přišla jeho milenka

Když jsem se dozvěděla o manželově nehodě, byla jsem zrovna v práci. Volal mi syn, který s ním seděl v autě. On to odnesl naštěstí jen s odřeninami, ale jeho táta na tom byl o dost hůř. Všichni jsme doufali a modlili se, aby to zvládl. Bohužel to nestačilo...

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (34): Děda mi kromě dědictví zanechal i podivnou schránku. Bylo v ní rodinné tajemství, které raději mělo zůstat zapomenuto

Při posledním rozloučením přišel šok

Romanův pohřeb bych bez podpory svých dětí, nejspíš vůbec nezvládla. Loučila jsem se s mužem, se kterým jsem strávila přes třicet let. I když poslední roky nebyly snadné a trochu jsme se odcizili, pořád to byl můj Roman. Můj muž, moje rodina. Můj přístav a podpora v těch nejtěžších okamžicích. Držela jsem se z posledních sil, snažila se být silná hlavně kvůli dětem. Když jsem viděla zaplněnou obřadní síni, spousty smutných lidí, kteří ho měli rádi, byla jsem dojatá.

Rozhodla jsem se, že nebudu hromadně přijímat kondolence. Už takhle to bylo velmi náročné. Pár lidí mě ale stejně pak venku zastavilo a podalo ruku nebo objalo. Pak za mnou přišla neznámá žena. Nejspíš nějaká jeho kolegyně, říkala jsem si. „Upřímnou soustrast, vím, jak jste ho milovala. Byl to úžasný člověk,“ řekla s dojetím a stiskla mi ruku. Měla slzy v očích a mluvila o něm, jako by s ním prožila celý život. A taky věděla dost podrobností o naší rodině. Jak se jmenují děti, co studují... A já v tom šíleném stresu a smutku byla ještě více rozklepaná a nechápala, o co té ženě vlastně jde.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (33): Švagr mi zničil život. Políbil mě na tchánově pohřbu a tchyně to všechno viděla

Tak otřesená jsem nikdy nebyla

Nevydržela jsem to a zeptala se narovinu, odkud mého muže tak dobře znala a že já osobně jsem ji nikdy nepotkala. „Já jsem Helena. Myslela jsem, že vám o mě také Roman řekl. Vždycky říkal, že je to mezi vámi už jen formální. A milenku mu schvalujete...“

Nechybělo málo a sesunula jsem se celá k zemi. Vyděšeně jsem se na ni podívala a jen jsem ze sebe vysoukala: „Prosím?“ Srdce mi bušilo tak silně, že jsem měla pocit, že mi pukne a rovnou mě taky pohřbí. Nevěděla jsem, co říct. Měla jsem chuť na ni zakřičet, ale byla jsem příliš otřesená.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (57): Na pohřbu jsem nevěřícně zíral na drzost sousedů. Dorazili bez pozvání, navíc v tričku a kraťasech

Prožívám smutek i vztek

Když Helena pochopila, že o ničem nevím, raději rychle zmizela. Já tam stála v šoku a jen si přála, ať z tohohle děsivého snu probudím. Jenže to nebyl sen, ale tvrdá realita. Nikomu jsem o ní raději neřekla. A snažím se vstřebat nejen manželův odchod, ale i šílenou zradu, kterou jsem ani v nejmenším nečekala. Na jednu stranu mě spaluje bolest a zármutek, na druhou zuřivost. Jak mi tohle mohl udělat? Jak mohl takhle lhát a doufat, že se to nikdy nedozvím? Po smrti za sebou zanechal tajemství, které mě teď doslova ničí. A zatímco on si odpočívá v pokoji, já trpím...

Helena mi později napsala i zprávu, kde se omlouvala. Prý netušila, že to není pravda. Že byl přesvědčivý, milý, pozorný. „Odpusťte mi, kdybych věděla, že jste nic netušila, nikdy bych na ten pohřeb nepřišla,“ napsala.

Ale stalo se a nejde to vrátit. Napadá mě tolik otázek, které zůstanou navždy nezodpovězené. A bude mi asi trvat velmi dlouho, než to všechno vstřebám a najdu sílu žít dál...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Týna (33): Táta se po mámině smrti začal chovat divně. Když jsem zjistila proč, byla jsem v šoku

Doporučené video