Vilma (39): Nechtěla jsem doma na mateřské zakrnět, tak jsem si našla chůvu. Nestačím se divit, kolik lidí kolem mě to odsuzuje

Vystudovala jsem vysokou školu a své kariéře jsem obětovala hodně. Od rána do večera jsem byla v jednom kole, jen abych se dostala tam, kde jsem nyní.

Mohlo by Vás zajímat:

Drahoš (49): Místo klidu na školení jsem zažil den plný strachu. Výchova dcery mi dává zabrat

Mateřství přeci není vězení pro ženy

Můj manžel je stejný. Taky workoholik. Je plně pohlcen prací, stejně jako já. Jenže jemu na rozdíl ode mě netikají biologické hodiny. Téma potomka u nás dlouho nebylo na pořadu dne. Večery jsme trávili s přáteli nebo chodili do divadla. Život jsme si dokázali užít i při vysokém pracovním nasazení.

Jednou za rok jsme odjeli na dovolenou, kde jsme načerpali sílu. Když se nám chtělo, jeli jsme k moři. A když jsme cítili, že potřebujeme vypnout úplně, zavítali jsme do Asie. Jiná kultura a vystoupení z komfortní zóny je nejlepší psychický relax.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (38): Chtěla jsem opravdu vážný vztah. Jenže svatba, manželství a výchova dětí mě ve skutečnosti děsí

Dokáži vždy najít vhodné řešení

Před dvěma lety jsme se s manželem začali snažit o potomka. A světe div se, povedlo se velmi brzy. Měsíc jsme se na dané téma bavili a plánovali. Dva měsíce jsme se snažili a bylo. Sama jsem byla překvapená hladkým průběhem. Vzhledem k mému věku jsem podstoupila řadu vyšetření a vše dopadlo dobře. Narodila se nám zdravá dcera.

Devět měsíců jsem byla s dcerou doma a pečlivě se o ní starala. Ale část mé osoby trpěla. Deptala mě izolace a snad každý den jsem vnímala, jak čím dál víc zakrňuje můj mozek. Dceru jsem milovala, ale chtěla jsem vše. Být matkou i pracující ženou. Manžel mě v mém pocitu chápal a podpořil. Najali jsme chůvu pro dceru a já se vrátila do zaměstnání na poloviční úvazek.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (64): Výchova mého vnuka se mi nelíbí. Snacha mě nutí dělat věci, se kterými nesouhlasím

Rodina dokáže být pořádně krutá

„Ano, už měsíc máme chůvu pro dceru a já chodím na zkrácený úvazek do zaměstnání,“ vysvětlila jsem své tetě na rodinné oslavě. Teta mě jedním pohledem odsoudila. Stejný pohled na ní udělala moje matka. Obě ženy si nonverbálně vyměnily něco v tom smyslu, že ony by se rozhodně takto nezachovaly a já, že jsem špatná matka.

Překvapilo mě, jak velkou vlnu negativní emoce jsem ve svých příbuzných zvedla. Doma jsme s manželem rozebrali reakce na rodinné oslavě. Chápali jsme starší generaci, která má ještě archaické názory. Ale překvapili nás naši vrstevníci, kteří se shodli na tom, že by nikdy od svého dítěte neodešli. S manželem držíme při sobě a žijeme život takový, jaký chceme především my dva. Ale mrzí nás nepochopení od našich nejbližších.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lydie (51): Syn je celý jeho otec. Je smutné pozorovat, že moje výchova byla k ničemu