Erika (39): Manžel je posedlý stavbou a výlety odmítá. Život v izolaci na vesnici mě doslova ubíjí

Letošní podzim je jako stvořený na výlety. Příjemné teploty, sluníčko a my trčíme doma na zahradě. Patrik se rozhodl, že zateplí půdní prostory, a odmítá věnovat zábavě svůj čas.

Jana (38): Rekonstrukce vysněného domu skončila zradou, sousedka nás do koupě vmanévrovala schválně

Rodina by měla být především spolu

Vdávala jsem se před šesti lety a už jsem byla těhotná. Moje představa byla, že budeme s Patrikem žít v bytě. Budeme mít blízko za kulturou, do práce, později děti dojdou do školy pěšky a hlavně budeme mít čas i peníze na zábavu. Byt jsme měli dostatečně velký a hlavně byl nově zařízený. Připravený k pohodlnému žití.

Jenže Patrik vzal rodičovství vážně: „Lásko, co nejvíc můžeme udělat pro děti než jim dopřát dětství v přírodě, na zahradě, abychom měli dům a netlačili se v bytě. Prostě udělám maximum pro to, aby naše děti měly vše.“ Tenkrát mě slova manžela dojímala. Ale v reálu už to taková zábava nebyla.

Edita (38): Koupili jsme vysněný dům. Rekonstrukce se ale změnila v noční můru

Víkendy jsou o práci a samotě

Jsem ještě na rodičovské dovolené. Neznám, aby si Patrik pohrál s dětmi. Neznám, abych měla nějaký čas pro sebe. Když Patrik něco nedělá na domě, tak něco dělá na zahradě. Je doslova posedlý tím, aby vytvořil hezké bydlení. Každou korunu vráží do rekonstrukce. Veškeré jeho myšlenky se točí kolem oprav na domě. Já nebo děti v jeho mozku nemáme místo.

A mně to leze na nervy. Hádáme se kvůli tomu, že já bych ráda jela s dětmi na výlet. „Eriko, je to ztráta času. Děti jsou malé, nebudou si to pamatovat. Radši pojď osadit záhony okrasnými rostlinami nebo vymalovat podkroví. Nepojedeme na výlet, ušetříme peníze a hned jsou zaplacené náklady na stavební materiál.“

Jana (34): Rekonstrukce bytu musela jít stranou. Kvůli nálezu za knihovnou teď zachraňujeme manželství

I děti mají právo na zábavu a zážitky

„Ale to se pleteš. Život není jen o práci. Měli bychom si trochu užívat. Život rychle utíká a nemusíme mít vše v bezvadném stavu. Stačí mi, jak máme zahradu i dům teď. Nepotřebuji víc,“ zlobím se a vyvolávám hádky. Závidím kamarádkám, že jezdí na dovolené i výlety. Závidím jim městský život.

Na venkově si připadám jako v izolaci. Umírám zaživa. Nenaplňuje mě péče o děti. Každodenní stereotyp mě ubíjí. Uklidit, uvařit, pohrát si s dětmi, kolečko kolem vesnice a pak práce na domě. Noční můra. Představa, že budu ještě rok na rodičovské dovolené a že můj život bude ještě dvanáct měsíců stejný, mě paralyzuje. Cítím, že jsem na Patrika alergická. Jeho zodpovědný přístup k rodinnému životu mě ničí.

Romana (42): Rekonstrukce kuchyně mě zbavila iluzí o manželovi. Od zlaté klece mě zachránil útěk k sestře

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].