Facebook
Instagram
Lenka vyrazila na týden k moři a s požehnáním manžela, který slíbil, že se o dceru Amálku bude starat sám. Doslova ji hnal pryč, aby si odpočinula. Sotva se však vrátila, pobyt u moře jí vyčetl. I když by mu na to ráda něco řekla, raději mlčí a myslí si své.
Můj manžel Bořek (30) mě pustil na týdenní odpočinek k moři. Vyjela jsem s kamarádkou Verčou (25) a týden bez dítěte si náramně užila. Nabrala jsem síly a pořádně si odpočinula. Bořek mi ale hned po návratu dovolenou vyčetl.
Manžel se měl postarat o dceru sám
První rok s naší Amálkou byl vážně chaotický. Žila jsem jen mezi kojením a plnou plenkou. Ty probdělé noci ani počítat nebudu. Když se zdálo, že je nejhorší za námi, začaly jí růst zoubky. Poslední tři měsíce jsem mlela vážně z posledního. Jako na zavolanou přišla velmi lákavá nabídka odcestovat na týden do Chorvatska.
Volala mi kamarádka Verča, že jí to na poslední chvíli odřekla jiná kamarádka a nabídla mi její místo. „Jela bych hned, ale co Amálka?" vznesla jsem pochyby. „Myslíš, že by to Bořek týden nezvládl? Vždyť Amálka už není žádné mimino," řekla Verča. A já se rozhodla Bořka oslovit. Šla jsem na to opatrně. Jen tak mezi řečí jsem mu řekla, že Veronika shání parťačku na týdenní dovolenou.
„Tak jeď. My to tady zvládneme," dal mi svolení s dcerou na klíně. „Jako vážně? Tobě by to nevadilo?" divila jsem se. „Zasloužíš si to. Rok jsi seděla doma a starala se o Amálku. Klidně ti to i zaplatím," dodal a já se nestačila divit. Když jsem Verče volala, samou radostí se mi klepal hlas. Nemohla jsem uvěřit tomu, že na týden uteču od všech povinností.
Týden u moře jsem si náramně užila
Bořek pro jistotu dostal všechny instrukce a rady. „Neboj se, zvládneme to. Ty si hlavně odpočiň," loučil se se mnou na letišti. První den jsem byla poměrně nesvá. Bylo víc než divné být bez dcery a nevědět, jak se má. Po dalších dvou dnech, kdy jsem vesele popíjela drinky na pláži a cachtala se v moři, jsem to pustila z hlavy.
S Bořkem jsme si každý den volali a podle všeho to vážně skvěle zvládal. A já si díky tomu užila dovolenou plnými doušky. Byl to balzám na duši. Vstávat si, kdy chci já, v klidu posnídat a ještě si po oběde hodit šlofíka. Myslím, že bych si na to rychle zvykla. Když mi poslední dva dny Bořek nevolal, trochu jsem znervózněla.
„Třeba také někam odjeli. Neboj, za dva dny seš doma. Teď si to tady koukej ještě užít," utěšovala mě kamarádka. Já ji s radostí poslechla a užila si poslední dny u moře a bez dítěte. Když jsme nasedly do letadla a já naposledy pohlédla na moře, bylo mi z toho smutno. „Zpátky do reality...“ povzdechla jsem si. Ale někde tam uvnitř jsem se domů těšila.
Manžel mi vyčetl dovolenou bez rodiny
Bořek mě měl vyzvednout na letišti, ale nedorazil. Musela jsem se tedy dopravit sama. Když jsem otevřela dveře bytu, přilétla první výčitka. „Tak tady je paní dovolenkářka," rýpnul si do mě. Já je hned oba objala a byla jsem ráda, že jsem doma. „Jak to tady šlo?" zeptala jsem se. „Jak to tady šlo? Skvěle," procedil ironicky.
„Amálka má poslední tři dny teploty a rýmu. Ani jeden z nás pořádně nespal," pěnil Bořek. „Tak si jdi lehnout, já tě vystřídám," nabídla jsem mu. Bořkovi ale jako kdyby ruplo v bedně a vyčetl mi dovolenou. Vyslechla jsem si, že zatímco já si válela šunky u moře, on trpěl. Přišlo mi to směšné, protože já se o dceru starala poslední rok. On jen týden. Než abych se hádala, raději jsem mlčela. Já to vidím tak, že si to aspoň zkusil. A třeba už nebude mít blbé řeči, že mateřská je dovolená...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
